Čtvrt na jednu… Kam šel celý
ten den? No, o jednom místě bych věděl, ale jsem přece slušně vychovaný hoch,
že… Vstával jsem v šest, pak v sedm, v osm, v devět a v deset
už definitivně. Předtím to bylo vždycky kvůli tam tomu vedle. Naprosto to nechápu,
ale asi to ani nechci chápat. Rozhodně se o to nebudu snažit, protože je to asi
kultura, která je natolik jiná, že děkuji…nee…
Byl jsem dneska v univerzitní
knihovně. Čekaly tam na mě dvě knížky a jeden ročník časopisu Bulharská
rusistika, ze kterého jsem potřeboval okopírovat článek. Jinak se něco stalo,
protože byl otevřený hlavní vchod do knihovny, který bývá normálně zavřený.
Sice jsem si jím netroufl jít dovnitř (to jsem šel klasicky tím bočním), ale
ven jsem jím už vyšel. No, takže v knihovně jsem si znovu přečetl a udělal
nějaké poznámky z jedné knížky k metodám výuky cizích jazyků a pak
jsem si pročetl (a potom tajně na mobil fotil) nějaké teoretické výklady ze
slovníku problematických výslovnostních jevů. Slovník je super, asi si ho
pořídím společně s tím velkým ortoepickým slovníkem… Začínám mít normálně
absťák, musím si někdy udělat výlet do knihkupectví a nakoupit knížky, abych
pak mohl vyřešit, jestli je posílám poštou nebo jestli je vezu v kufru a
jakým způsobem to udělám – doplatek za nadváhu nebo si přikoupit další
zavazadlo… hm… nepřipouštím si, že se to krátí (asi tak, jako jsem si
nepřipouštěl to, že odlétám asi až do sobotního večera před odletem, kdy jsem
začal balit) a že budu muset za měsíc pryč. Tady už je vlastně prvního června –
takže si přeju všechno nejlepší ke dni dětí. Pořád jsem vlastně dítě. Teda když
se to zrovna hodí…
Ten článek z té Bulharské
rusistiky jsem si taky vyfotil na mobil, ale protože to bylo docela důležité,
tak jsem si ještě objednal jeho kopii. Prý jestli to potřebuju hned nebo to
stačí až zítra. Kdyby hned, tak stojí jedna dvojstrana 10 rublů, když zítra,
tak stojí 4. Bába byla sice dost znechucená, když viděla, že jsou to vlastně
jen dvě dvojstrany, ale stejně to nešla okopírovat hned… Zítra tam nepůjdu,
takže si to vyzvednu někdy příští týden. Ovšem zaplacené to už mám a nesmím
zapomenout vzít si účtenku, protože kdybych ji neměl a nesl kopie ven z knihovny
(které jsem nepřinesl dovnitř a na které jsem neměl bumážku), tak by byl
problém. Každopádně asi budu kopírovat v univerzitní knihovně – 4 rubly za
dvojstranu nebo 7 rublů za stránku v Lenince je poměrně rozdíl.
Opět problém s ochrankou.
Opět jsme řešili datum, opět jsme intenzivně zkoumali kolejku. Měl jsem docela
nutkání jít do sklepa za bábou a poprosit ji o vystavení normální bumážky s normálním
datem. Už mě to přestává bavit. Na druhou stranu – já jsem v právu, tak ať
se snaží. Jen mě to občas šíleně nebaví čekat, až se v tom vyznají a
zorientují…
Odpoledne jsem si už u sebe v pokoji
četl další důležitou knížku, kterou se mi podařilo stáhnout si do počítače a
pak jsem se dokopal k tomu, že už dneska jsem začal něco psát. Sice to
teda není nic moc, začal jsem metodologickou a výzkumnou částí – tedy v podstatě
to, co už mám víceméně nebo aspoň částečně zpracováno v jednotlivých článcích,
ale i to se počítá… Mám už asi šest stránek blábolu. Zítra budu pokračovat.
Jedinou nevýhodu to mělo v tom, že se mi opět dneska nechtělo překládat.
To ale budu muset o víkendu napravit. Takže kromě psaní mě čeká ještě překlad…
Další program zatím nevím, ještě jsem ho neřešil. Možná si udělám nějaký výlet –
půjdu se někam projít tady v okolí nebo se půjdu projet nebo si zajdu
pěšky do centra – je to jen nějakých 8 kilometrů, stačí, abych přišel na
Leninovu třídu a pak už půjdu rovně skoro až do Kremlu. Nebo bych si možná mohl
udělat procházku směrem k Puškiňáku, podívat se, jak se to tam změnilo… V podstatě
by to odsud nemělo být tak daleko. No uvidíme, jak moc budu líný nebo akční a
hlavně… co se mi bude chtít dělat a co ne.
Včera jsem se také dotazoval,
jak to vypadá s konferencí mladých rusistů v Bratislavě… A dneska mi
přišel mail s propozicemi. Tak to je fajn, docela bych tam i zajel. Bude
to na konci října, peníze z grantu ještě mám – a i kdybych si to měl
zaplatit, tak to tam loni bylo příjemné, i když jsme museli brzy odejít,
abychom stihli v rozumném čase přijet do Zlenic. Letos by to snad nemuselo
být tak hektické. Jen vymyslet nějaké téma. Ale na přihlášky je čas do konce
června a na příspěvky do konce srpna. Což je fajn, na druhou stranu do konce
srpna musím sepsat příspěvek na konferenci do Olomouce, která je už začátkem
září. No, a tak se vytváří sněhulák. Jedno se nabaluje na druhé a potom,
jednoho krásného dne, se ta nevinně vyhlížející velká sněhová koule dá do
pohybu a sežere mě. A já budu součástí toho velkého, bílého a podivně studeného
světa, kterému se říká sněhulák.
Počasí dneska bylo
nadprůměrné. Tedy ve srovnání s průměrem celého týdne. Bylo něco přes
dvacet stupňů, polojasno, žádný déšť. Kdyby to chtělo vydržet, případně se
pomaličku trošku zlepšovat, bylo by to fajn. Rozhodně bych si nestěžoval. Ono i
ty přejezdy mezi kolejemi a knihovnami nejsou nic moc, když je venku hnusně,
prší, fouká vítr a je zima.
Takže dnešek má vlastně jen
jednu chybu. Zato velkou. Už je po něm… Skončil květen. Jak je to možné? Asi
stárnu nebo senilním nebo já nevím, ale nějak mám pocit, že musím zapomínat dny
(občas i týdny), protože není možné, aby tak rychle utíkaly a mizely v zapomnění!
Žádné komentáře:
Okomentovat