Asi začnu spát se špunty v uších.
Ind mě ráno opět probudil. Dneska to teda výjimečně nebylo budíkem, ale
telefonováním. Mluvil dlouho a velmi hlučně. Nevím, jestli je to normální nebo
jestli ho něco tak rozparádilo… ale spát se u toho nedalo. Zatímco telefonoval,
tak jsem se stihl umýt, vyčistit si zuby a napustit si vodu do flašek, abych
tam nemusel chodit. Udělal jsem dobře, protože když jsem pak snídal, tak zase
šel do koupelny vytvářet moře. Pořád asi ještě nepřišel na to, že ta páčka
slouží k tomu, aby přepnula proud vody z kohoutku do sprchy… A opět
smrdí záchod. Celý den, když byl někde v tahu, tak jsem ho větral a jen co
přišel, tak zase smrdí. A byl tam. To se pozná podle prkýnka… Proč já, proč já,
co jsem komu udělal, že vede mě nemůže bydlet někdo civilizovaný a normální…
Ani ne tak kvůli tomu, že bych měl potřebu se s ním bavit, to asi ne – to by
se musel asi stát nějaký zázrak, abych já měl potřebu se s nějakým takovým
kdovíjakým bavit… ale aspoň by nepožíval na záchodě místo toaletního papíru
kuchyňskou odměrku (nebo k čemu to tam vlastně má) a neměl by ija ija heja
hoj indické zvonění na mobilu.
Dopoledne jsem chvilku
překládal a pak se snažil zase psát disertaci. No, šlo to pomaleji než včera,
ale něco jsem vytvořil. Sice to není žádný zázrak, ale jako pracovní verze to
zatím ujde. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko, foukal větřík… všude začaly
poletovat takové ty chumáče bílého svinstva… takže jsem si otevřel okno dokořán
(naštěstí ty chomáče až do šestého patra nevyletí a v blízkosti tady
nemáme žádné stromy… Zato se mi sem teď přes okno snaží dostat dva komáři
velikosti slona. Doufám, že si pořádně namlátí ty své hlavičky se sosáčky, jak
nalítávají na sklo. A dobře jim tak… Jo, okno jsem už asi před hodinou zavřel,
protože se venku udělalo nějak čerstvo. Však už je taky čtvrt na jedenáct
(pomalu začíná být tma, je to hezké).
No, každopádně nějak kolem
druhé hodiny jsem se rozhodl, že mě to psaní už nebaví a že bych si měl jít
nakoupit, protože už zase nemám co jíst. Tak jsem se vydal do obchodu. Tam bylo
plno lidí – pravda, dětský den, všude nějaké balónky, bába tam vyřvávala do
mikrofonu… lidí víc než obvykle, a to už je co říct, protože tam je pořád plno…
No, každopádně jsem koupil všechno, co jsem chtěl a potřeboval a dotáhl to na
koleje. Chtěl jsem si koupit i víno, ale pak jsem si jednak uvědomil, že bych
si musel koupit i skleničku, protože pít to z pohárku na vodu nebo nedej
bože z hrnku fakt odmítám. Raději si zajdu na skleničku vína z Moravy
do Českého domu. I když tam mají víno (jen) ze Znojma... Samozřejmě, že při návratu
do budovy i na koleje jsme zase řešili datum. Pomalu si začínám zvykat, že to
teď bude pravidelná zábava…
Když jsem se vrátil, byly asi
čtyři. Něco jsem snědl… pak jsem si na chvilku lehl, protože mě to nějak unavilo.
Nevím, jestli jsou to ty davy lidí nebo počasí nebo to město… ale nějak mě to
vyčerpává. Pak jsem zase ještě překládal… A hurá, už jsem za třetinou (tzn. mám
sto a kousek normostran a potřebuju tři sta)… No, vlastně nepotřebuju, ale
musím být schopný přeložit na zkoušce kus vybraný z tří set stran textu,
takže vlastně potřebuju… Je to komplikované. Pak jsem dělal něco málo k projektu
na UHK, vyřizoval nějakou poštu a potom jsem si pustil film… nějaká romantická
komedie z roku 2012… bylo tam pár vtipných momentů, ale v podstatě nic,
co by oslnilo. Zlatá sovětská klasika je rozhodně lepší. Ty nové filmy (teda až
na nějaké výjimky) jsou na jedno kopyto. Vždycky tam hraje roli nedorozumění,
on je špatný, ale pak se vlastně zjistí, že je dobrý (nebo je to naopak),
stejně se ale nakonec políbí a… žili šťastně až do smrti. A pokud neumřeli, tak
splácejí hypotéku a mají dluhy, kam se podívají…
Zítřek bude probíhat podobně
jako dnešek (teda s tím rozdílem, že nepůjdu nakupovat). Možná se půjdu
jen tak projít, uvidíme, jaké bude počasí a hlavně, jak mi půjde psaní nebo
překládání. Zkusím ještě něco psát teď, spát se mi zatím moc nechce…
Jo, jinak jsem četl na seznamu
zprávu o dlouhodobé předpovědi počasí v ČR a bylo to šílené. Nejen
obsahem, ale také proto, že v relativně krátkém textu bylo 17x slovo průměr
v různých tvarech a odvozeninách. Šílené. Něco s tak nadprůměrným
průměrem průměrných podprůměrů jsem ještě nečetl. To se jim zase jednou něco
povedlo…
Žádné komentáře:
Okomentovat