Vstával jsem kolem deváté
hodiny. Posnídal poslední ovesnou kaši a čaj, krátce po desáté jsem se vydal
šplhat do osmého patra sektoru A hlavní budovy, abych vyřešil kouzelnou
bumážku. Nikdo tam nebyl, tak jsem šel dolů, do mínus prvního patra v sektoru
B, kde je administrativní část kolejí, abych zjistil, co dělat…
Tam také nikdo
nebyl, tak jsem se znovu vyšplhal do osmého patra a čekal. Seděl jsem tam přes
hodinu, kolem půl dvanácté přišla nějaká bába z kanceláře 812a a řekla mi
jen to, že žádný takový dokument jim tam včera nepřišel a že Taťána (která mi v pondělí
i přes můj dotaz, že ve středu nemají úřední hodiny, řekla, že mám ve středu
přijít) vůbec nepřijde a Maria Vitaljevna bude až odpoledne. Tak jsem šel zpět
do mínus prvního patra, abych se s bábou, která mi vystavovala kolejku,
domluvil, co mám dělat. Ta mně poslala do dveří číslo 7, prý tam třeba bumážka
leží. Z dveří číslo 7 mně poslali do dveří číslo 5. Před těmi jsem čekal,
protože tam řešili něco strašně důležitého (ubytování nějakých žáků, kteří
přijedou na Chemickou fakultu nebo co to…). Pak mně vzali zpět do dveří číslo
pět, to už bylo nějak po dvanácté, aby mě ta bába, co tam seděla za stolem,
vždycky vyhnala ven (že mám jako čekat tam a nepřekážet, že o mě ví) a pak
zavolali dovnitř (aby mě zase mohla poslat pryč). Když jsem jí nakonec
vysvětlil, co potřebuju, tak mi řekla, že k ní vlastně ani nepatřím a
poslala mě zase do dveří číslo sedm… Tam byla vedoucí, která evidentně měla
nějaký plán, ale všechny dveře, do kterých chtěla jít, byly zamčené, takže
lovila a hledala klíče. Když jsem tam tak seděl v tom hnusném křesle ještě
z doby, kdy ten barák postavili, tak mě napadalo jediné – bordel na
kolečkách. Nakonec jsem dostal novou kolejku, tentokrát s datem do 27.
května. A hned, jak budu mít bumážku a také registraci (tu snad dostanu příští
týden v úterý, po dvou týdnech od předání dokumentů), tak mám přinést
kopii registrace a tu bumážku a vyřešíme placení za koleje a kolejku do konce
pobytu. No, aspoň něco – je fakt, že jsem potřeboval hlavně tu novou kolejku,
protože bez ní bych dnešní noc už musel trávit na ulici. Musím říct, že mě báby
vytočily tak, že už jsem pak nebyl s to vůbec nic dělat.
Ve tři hodiny jsme měli s Xenií
a studenty sraz na Kyjevském nádraží. Že se odtamtud pojedeme projekt na lodi
po Moskvě-řece a pak půjdeme do toho divadla, jak to bylo plánováno. Jel jsem
tam dřív, využil jsem k tomu maršrutku (takový malý autobusek). No,
cestování nad zemí mi tady přijde jako na Balkáně – kdo jede, ten jede a kdo
hlasitěji troubí, ten má asi přednost. Cestující volají na řidiče, aby jim zastavil a kdokoliv může mávnutím ruky
zastavit kdekoliv na trase tady ten (mnohdy technicky nepříliš způsobilý) stroj
a nastoupit. Platí se tarif (30 rublů, stejně jako autobus, trolejbus, tramvaj
nebo metro) a člověk může nastoupit/vystoupit kdekoliv na trase. Ta je obyčejně
shodná s oficiální trasou nějakého prostředku MHD.
Původně plánovanou
dvouhodinovou okružní plavbu jsme nestihli… Skupina dorazila až ve tři čtvrtě
na čtyři, to loď zrovna odplouvala. Tak jsme si koupili od čtvrt na pět do tři
čtvrtě na šest jednosměrnou s tím, že z posledního přístaviště pak
přeběhneme na metro a dojedeme do centra na Tverské náměstí, kde jsme měli sraz
se studentkami, které s námi šly do divadla… Po nástupu na loď se nebe
zatáhlo úplně, začalo pršet, byla bouřka… Ještě, že ta loď měla střechu. Byl to
celkem zajímavý pohled na Moskvu, docela to i stálo za to. Jak jsme vystoupili,
tak už nepršelo…
Divadlo jsme stihli. Byli jsme
v Moskevském uměleckém akademickém divadle M. Gorkého na Tverském bulváru
na hře A. Ostrovského „Bankrotáři“. Nebylo to špatné. Na můj vkus trošku umělé,
ale ono to tak asi bylo i napsané. Každopádně divadlo moc hezké, představení
také. Po něm jsme se všichni společně pěšky prošli na Rudé náměstí, kde byl
hezky osvětlený GUM i další budovy. Tam jsme si zahráli jednu hru, udělali
spoustu společných, skupinových i individuálních fotek (já jsem dneska foťák
měl, ale udělal jsem jen tři fotky při čekání na skupinu na Kyjevském nádraží,
pak jsem byl líný ho vytahovat…). No a nějak po jedenácté se skupina vydala
směrem na Jaroslavské nádraží a já jel na koleje. Přijel jsem před půlnocí,
našel vchod, který byl otevřený, dostal se k sobě… Teď už je skoro jedna.
Ještě vyřídím nějaké emaily a pak půjdu spát. Zítra si jdeme s Xenií nechat
vystavit průkaz do národní knihovny, pak je setkání s rektorem MGOU (to je
škola, se kterou spolupracujeme na těch výměnách) a pak asi bude rozchod a
volný program.
Dneska jsem zvládl přečíst
jeden ze tří článků, které jsem v pondělí od Jeleny Leonovny dostal. Nějak
už se sice pomalu propracovávám k tomu, že něco dělám, ale pořád je to
ještě málo. Je fakt, že se na to nemůžu moc soustředit nebo co. No, uvidíme…
Beru to zatím tak, že dokud tady jsou studenti, tak ten čas strávím spíš s nimi
a někam se podívám a jak odjedou, tak se vrhnu do práce. Takže se k nim připojuju
podle toho, jaký mám zrovna program já.
Žádné komentáře:
Okomentovat