31.05.2013 - Den dvacátý šestý

Čtvrt na jednu… Kam šel celý ten den? No, o jednom místě bych věděl, ale jsem přece slušně vychovaný hoch, že… Vstával jsem v šest, pak v sedm, v osm, v devět a v deset už definitivně. Předtím to bylo vždycky kvůli tam tomu vedle. Naprosto to nechápu, ale asi to ani nechci chápat. Rozhodně se o to nebudu snažit, protože je to asi kultura, která je natolik jiná, že děkuji…nee…

30.05.2013 - Den dvacátý pátý

Dneska jsem zjistil, proč po Indovi zůstává v koupelně takové moře. Podle zvuku to totiž vypadalo, že se nesprchuje, ale v tom sprchovém koutu (bez dveří a bez závěsu) se nějakým záhadným způsobem myje pod vyviklaným kouhoutkem. A pak to tak vypadá. Naštěstí to dneska po sobě stihl vytřít dřív, než jsem si tam šel čistit zuby a mýt nádobí, takže jsem to pak jen dorazil a vymáchal ten mokrý hadr, který si tam opět vesele ležel na podlaze nacucaný a spokojený. Jinak jsem ale myslel, že ho zabiju, protože první vlna budíku (naprosto zbytečná) vedle začala už o půl šesté. Pak v šest, pak v sedm, to už se potom šel sprchovat. Já jsem vstával o půl osmé, abych ráno brzo stihl dorazit do knihovny.

29.05.2013 - Den dvacátý čtvrtý

Dnešek, stejně jako předchozí dny, byl studijní. Jen s tím rozdílem, že jsem nestudoval v knihovně, ale na fakultě.

Probudil jsem se docela brzo, vstávat se mi ale nechtělo, takže z postele jsem se vyhrabal až někdy po deváté. Pak se mi podařilo se velmi šikovně opřít o levou ruku, takže mi opět ruplo v zápěstí (a samozřejmě, že jsem si to během dne ještě asi třikrát zopakoval, ovšem pokaždé s o trošku větší bolestí). No, dopoledne jsem chvilku překládal, řešil nějaké záležitosti a na jednu hodinu se vydal na fakultu na přednášku E. L. pro doktorandy, která byla o intonaci a intonačních konstrukcích.

28.05.2013 - Den dvacátý třetí

A je za mnou další den… Ani ten dnešní nebyl nijak extra zajímavý. Šel jsem spát kolem třetí hodiny, ráno mě hrozně brzo zase vzbudil hlučící Ind, ale měl štěstí… nějak jsem to zaspal a najednou jsem zjistil, že půl jedenácté. No, to už byl docela nejvyšší čas vstávat. Je to tady s těmi hodinami nějaké divné… Lednička, život bez Inda a normálně plynoucí čas – to jsou asi tři věci, které si po návratu domů rozhodně hodlám užít :-)

27.05.2013 - Den dvacátý druhý

Dnešek nebyl nijak extra zajímavý. Vlastně se skoro nic nedělo, bylo to takové nějaké jednotvárné. Po dlouhé době jsem zase vstával s budíkem (resp. před budíkem a z nějakého důvodu jsem se v noci budil každou hodinu)… Takže jsem vstal o čtvrt na osm. Po chvilce začal Indovi zvonit budík a periodicky se zapínal a zase vypínal až do osmi. Musím říct, že kdybych chtěl spát, tak mě z toho asi klepne. Snídaně byla klasická, chvilku před půl devátou jsem vyrazil směr knihovna. Venku bylo docela hezky, nepršelo a nebyla ani nijak velká zima.

26.05.2013 - Den dvacátý první

Deštivé ráno. Deštivé dopoledne. Vůbec se mi nechtělo vstávat (ale tak to asi není nic divného, co jsem tady, tak ten pocit mám každé ráno). Opět mě probudil hlučný soused. Opět něčím třískal, opět se sprchoval a opět mu zvonil budík, který asi neměl zvonit nebo nemusel zvonit nebo já nevím… Každopádně… vylézt z postele jsem se rozhodl asi o půl desáté. Pak jsem si uklidil koupelnu, abych si mohl vyčistit zuby a udělat z té obludy v zrcadle o něco menší obludu v zrcadle. Dneska to bylo celkem fajn, protože v koupelně nesvítilo světlo. Tak na obludu nebylo moc vidět. Protože jsem ale zjistil, že mi v pokoji svítí v lustru jen dvě žárovky ze tří, rozhodl jsem se, že až půjdu do obchodu (což bylo v plánu na dnešek), tak koupím (pokud nezapomenu, že) žárovky a vyměním je.

25.05.2013 - Den dvacátý

Další divoké ráno. O půl osmé řev budíku. Asi tři nejdelší minuty. A za chvíli zase. Potom už klasické třískání, vrzání, bouchání, otevírání a zavírání dveří, telefonování… Asi už si začínám zvykat, protože jsem potom ještě na chvilku usnul, takže jsem vstával nějak kolem půl desáté. Samozřejmě, abych si mohl po snídani umýt nádobí, tak jsem si nejprve musel vysušit moře v koupelně. Hlavně, že když se vrátil a viděl, že koupelna je suchá a já stojím uprostřed a myju si nádobí, tak se mě téměř dotčeně zeptal, proč jsem to uklidil, že by to udělal (aha, až by to vyschlo). Tak jsem mu řekl, že jsem si chtěl umýt nádobí a opravdu se mi nechtělo stát po kotníky ve vodě. Na to mi začal ukazovat ten prst s bebí a matlat něco ve smyslu, že s tím nemůže nic dělat, ale že by to aspoň zkusil. A pak, to jsem nepochopil, se mě ptal, kde si suším věci po sprše… No, tak nic, no… Jiný kraj, jiný mrav.

25.05.2013 - Den devatenáctý

Strašné ráno… Nějak jsem nemohl spát, lampa svítila víc než předtím, nejprve mi bylo horko, potom zima, pak zas horko – otevíral jsem a zase zavíral okno. Děs. A ráno před osmou začal Ind něčím třískat, rámusit, halekat, potom zase zvuky, jako kdyby stěhoval postel kdovíkam, pak to zase vypadalo, že zapomněl zastavit vodu… A nebralo to konce. Nevyspalý a nerudný, s bolestí hlavy jsem vstával kolem půl desáté, když už toho na mě fakt bylo až moc. No, dopoledne jsem řešil nějaké pracovní věci a potom si zvedl náladu skypem s kamarádkou. Za což jsem moc rád. No a taky na odpoledne jsem měl domluvený sraz s Irou (nostalgické spojení se stáží na Puškiňáku, kde jsme se seznámili a kde tehdy končila bakaláře)… Počasí sice nevypadalo nic moc, ale kolem druhé hodiny se začaly mraky trhat a zdálo se, že snad bude i hezky.

23.05.2013 - Den osmnáctý

Tak jsem si právě uvědomil, že jsem dneska ještě nenapsal nic na blog… a že to tedy musím hned napravit :-) Takže…

Vstával jsem nějak před devátou, ale to jen proto, že mě po osmé hodině vzbudil Ind, zase něčím třískal a mlátil a pak ve tři čtvrtě na devět mi přišla zpráva. A to už mě vzbudilo úplně, takže jsem pak neusnul. Posnídal jsem tradiční kombinaci, pak jsem si ještě procházel a pročítal články, abych se připravil na konzultaci s E. L., kterou jsem měl dohodnutou na druhou hodinu. Dopoledne nějak rychle uteklo, možná i tím, že jsem se dokopal a přečetl bakalářku, která na mě čekala. Po jedné jsem nejprve vyrazil do sedmého patra, abych předal patrové kolejné bumážku (bohužel v kanceláři, nebo co to vlastně má, nebyla). Pak jsem šel do obchodu Argument (je to papírnictví, suvenýry, technika, školní potřeby a všechno dohromady) – už měli pohled s MGU, tak jsem si jich hned pět koupil – každý stál 15 rublů… No a pak už jsem vyrazil na fakultu. Přišel jsem před druhou, ochrance už jsem se ani nesnažil ukazovat pas, jen jsem zamával bumážkou a pustili mě…

22.05.2013 - Den sedmnáctý

Probudilo mě zvonění budíku. V 7:15. Ach jo, brzo, brzo, moc brzo na místní poměry. No, každopádně jsem vstal, zvládl se nasnídat a vzpamatovat tak, abych po osmé hodině mohl vyrazit směr knihovna. Pravda, jak jsem byl z toho budíku mimo, tak jsem si nevšiml, že venku prší a deštník v tašce nenosím – jednak je moc těžký a jednak, jak mají všude rámy, tak bych ho stejně musel neustále vytahovat a ukazovat, že je to jenom deštník… a tomu se chci vyhnout. Byl jsem líný se vracet, takže jsem to nějak kličkováním mezi kapkami a díky alejím a stromům s jen relativně malou újmou zvládl až k metru. Pak už jsem dojel ke knihovně (ještě, že je na červené lince) a čekal na Xenii…

21.05.2013 - Den šestnáctý

Dnešek byl zase bláznivý den. Vstával jsem v deset. A to i přes to, že už od osmi můj soused zase něčím třískal a byl hrozně hlučný. Pak zmizel, takže jsem se mohl dospat. Dopoledne jsem se psychicky připravoval na řešení bumážek. Posnídal jsem čaj, ovesnou kaši a kousek chleba. O něco později pak můj nový soused zaklepal… Takže – jméno si nepamatuju. Nemám šanci a ani kapacitu mozku si to pamatovat, takže má smůlu… Je to Ind, neumí ani slovo rusky a anglicky mluví s šíleným přízvukem, takže jsem mu rozuměl asi jen každé třetí nebo čtvrté slovo (což je teda dobré, když přihlédnu ke své angličtině). Proč já musím mít tak šílené štěstí, to fakt nechápu. A samozřejmě, že potřeboval pomoct s internetem a telefonem a já nevím čím. Fakt mám čas a hlavně náladu tady nějakému bláznivému Indovi, doktorandovi – fyzikovy, který přijel do Ruska a neumí ani slovo rusky, pomáhat a zajišťovat. Takže jsem se mu pokusil vysvětlit (on asi rozumí a možná i anglicky mluví dobře, to, že já nejsem úplně s to se tímto jazykem normálně vyjadřovat, to už je spíš můj problém, ale ať se taky snaží a trošku zapojí fantazii), že internet začne pracovat, až se mu bude chtít, redukci do zásuvky (jeho kabel k počítači má tři kolíky, zásuvka má ale jenom dvě díry… blbé) koupí v elektru a jmenuje se to „Perechodnik“ a také, že nevím, proč mu nefunguje sim karta a ať si zajde do nějakého obchodu toho operátora a zjistí, v čem je problém. Do toho jsem měl nějaké telefony a pak naštěstí musel odejít, ale říkal, že kdyžtak ještě večer klepne (je půl jedné a zatím, naštěstí, nic). Tak doufám, že už nic chtít nebude…

20.05.2013 - Den patnáctý

Probudil jsem se někdy kolem desáté. Přespával jsem na kolejích v Perlovské, abych mohl dneska pomoct skupině s úklidem, balením, odjezdem a hlavně se s nimi potom rozloučit na letišti. Všechno důležité jsme dopoledne zvládli, uklidili, vynosili kufry, vyčistili ledničku od zbytků… Také jsme vytřeli podlahu v místnosti, kde včera probíhala ta oslava (pravda, to jsem zapomněl napsat, že jsme kvůli té místnosti dostali vynadáno od paní vrátné, protože je to prý sušárna a neměli jsme povolení tam být, že jsme to měli dělat v kuchyni… a tak jsme museli slíbit, že to tam dáme do původního stavu, což jsme také v zásadě udělali).

19.05.2013 - Den čtrnáctý

Tak jsem ráno vstával před budíkem. A to i navzdory šesté hodině, na kterou byl nastavený… Po snídani jsem vyrazil na metro (ochranka byla samozřejmě v šoku, že tak brzo vůbec někdo jde, oba dva tam poklimbávali na židlích), na ulici taky skoro nikdo nebyl). Cestovalo docela dost lidí a s ohledem na to, co vozili, tak asi vyráželi na chaty. Nevím, kam jinam by s rýči, stromky, sazenicemi, motykami, barvami, kladívky a dalšími pomůckami vyráželi. Já jsem vystoupil na Komsomolské, na Jaroslavském nádraží nasedl do první električky, která zastavovala v Perlovské a vyrazil. Na koleje za Xenií a studenty jsem dorazil kolem půl deváté… Dohoda byla sice až na devátou, ale tak kolem deváté může být jak o půl deváté, tak o půl desáté… Dali jsme si kafe a vyrazili na nákupy, abychom ještě pořídili pár chybějících věcí na večerní rozlučkovou oslavu (nebo párty nebo co to vlastně bylo). Studenti se rozhodli, že bude probíhat v malinké místnosti vedle kuchyně (teda ona ta kuchyň nebyla o moc větší, ale možná tím, jak tam byl nábytek, tak nevypadala tak prázdně :-D)…

18.05.2013 - Den třináctý

Dnešek byl studijní. A mám z toho dobrý pocit, možná i kvůli tomu, že pětihodinový pobyt v čítárně bez pití a bez jídla utišil mé výčitky svědomí z toho, že jsem toho v týdnu moc neudělal. Vstával jsem nějak po deváté, v jedenáct otevřeli knihovnu, byl jsem tam už chvilku po otevření. Vyzvedl si všechny objednané knížky, našel si útulné místo a začal studovat… Podařilo se mi dorazit jeden sborník, také jsem si nastudoval článek A. Reformatského, který mi doporučila E. L., ze kterého jsem si taky udělal poznámky, pak jsem si udělal nějaké výpisky z R. Avanesova, kterého si ale musím půjčit ještě v Čechách, protože v té knížce jsou perfektní tabulky… Ale při ceně kolem pěti korun za list a něco kolem šedesáti stránek, na kterých ty tabulky jsou… nechce se mi to zbytečně platit. Takže si to doma naskenuju a bude :) A pak jsem si ještě přečetl dvě besedy o vyučovacích hodinách cizího jazyka. A udělal si výpisky z kapitoly, která se věnovala práci se zvukovou stránkou jazyka. Odcházel jsem nějak po čtvrté hodině, knihovna dneska zavírala v pět.

17.05.2013 - Den dvanáctý

Jak ten čas letí. Neskutečné. Dnešek už zase pomalu končí. Protože jsem šel spát už druhou noc kolem třetí, tak jsem dneska vstával až v deset. Teda původně jsem se probudil nějak po osmé, řekl jsem si, že je ještě brzo a najednou bylo deset. Dopoledne jsem strávil tím, že jsem se seznamoval s lístečkovým katalogem univerzitní knihovny. Naštěstí ho mají digitalizovaný (teda v té podobě, že mají všechny ty lístečky naskenované, takže si je může člověk prohlížet přes internet). A až jsem si pracně přepsal všechna ta čísla a všechny kódy z těch lístečků, které jsem potřeboval, tak jsem zjistil, že se to dá rovnou i objednat. A tak jsem klikal znovu a knížky si objednal. Už jich tam mám na poličce šest. Potom jsem se ještě chvilku díval na netu na různé práce, které se věnují problematice výuky cizím jazykům a stahoval si literaturu, abych si udělal výběr zdrojů ke druhé kapitole disertace. Pro první už mám i celkem jasnou představu o zdrojích. Stejně tak asi i o třetí… Ještě to musím nějak dát dohromady a poslat školitelce, jestli to tak může být.

16.05.2013 - Den jedenáctý

A zase večer. Další den za mnou. Dopoledne jsem strávil vyřizováním registrace do Ruské národní knihovny V. I. Lenina. Za 100 rublů mi vystavili průkaz (resp. průkaz mi vystavili zdarma a sto rublů stála ta fotka, kterou mi tam udělali)… No, vypadám na ní jako vrah a navíc tam neměli nikde zrcadlo, takže… No, ještě, že je to jenom pro pobavení těch hlídačů, kteří tam na základě těch průkazů pouštějí do knihovny. Jen teda doufám, že mě nebudou nutit se tvářit stejně jako na fotce, protože teda tak nas/štvaný výraz se mi povede jen málokdy :-D

15.05.2013 - Den desátý

Vstával jsem kolem deváté hodiny. Posnídal poslední ovesnou kaši a čaj, krátce po desáté jsem se vydal šplhat do osmého patra sektoru A hlavní budovy, abych vyřešil kouzelnou bumážku. Nikdo tam nebyl, tak jsem šel dolů, do mínus prvního patra v sektoru B, kde je administrativní část kolejí, abych zjistil, co dělat… 

14.05.2013 - Den devátý

Další den za mnou… Kolikátý už… devátý. To to letí. Dneska opět nečekejte žádné fotky. Ne, že by nebylo co nebo koho fotit, ale Kuba si chytře zapomněl foťák na koleji. Stejně tak si zapomněl vzít před cestou do přírody prášek proti alergii a taky na koleji nechal knížku… No, vůbec netuším, co mě tak vyvedlo z míry, asi ta knihovna :-) Ale o tom hezky popořádku.

13.05.2013 - Den osmý

Najednou už jsou dvě hodiny… Ani nevím, jak to tak rychle uteklo. Nejprve jsem řešil jedno, pak druhé, třetí… a teprve teď jsem si uvědomil, že jsem vlastně ještě nepsal, co jsem celý den dělal. Tak tedy hezky popořádku.

12.05.2013 - Den sedmý

Další den za  mnou. Obávám se, že poslední relativně klidný a odpočinkový. Týden na aklimatizaci byl až moc, zítra musím dořešit ty bumážky a koleje, odpoledne mám konzultaci s Jelenou Leonovnou, musím si rezervovat na úterý knížky v knihovně a od úterý už začít chodit studovat zdroje. Samozřejmě ne na celý den, mám naplánované, že se budu účastnit částí programu se studenty, ale už chci začít něco dělat i pro sebe. Během příštího týdne bych také chtěl napsat ten článek, na který jsem zatím ani nehrábl… Ale zpět k dnešku.

11.05.2013 - Den šestý

Spát jsem šel něco po jedné hodině ráno. To už bylo jasné, že je všechno vyřešeno, že kolegyně dorazila do Ruska a je na kolejích. Hurá, hurá, hurá. A budík jsem si nastavil na sedmou, protože jsme se dohodli, že s nimi absolvuji exkurzi do Sergijevu Posadu do Trojického kláštera, centra pravoslavné víry v Rusku. Tak proč ne. Sice jsem tam byl už v roce 2010, ale všechno se mění (aspoň na Moskvě je to vidět maximálně), tak třeba i to se změnilo. 

 Skupina studentů 1. ročníku, vedoucí skupiny, průvodkyně - studentky MGOU

10.05.2013 - Den pátý

Ráno se mi opět nechtělo vstávat. Nakonec jsem ale dokopal a z postele se vyhrabal. Je teda pravda, že mě z toho gauče trošku začínají bolet záda, ale tak co už… Už jsem rezignoval i na věšení provizorního závěsu. Dvě díry nad oknem napovídají, že tady kdysi byla garnýž… No, zůstaly po ní jen ty díry. A něco, co by mohlo fungovat jako závěs, kdyby to bylo na co pověsit. Druhou noc jsem to zavřel do okna, ale asi jsem líný to dělat pravidelně. Usnu i bez toho, v noci se probouzím stejně, spím až do rána, tak co…

09. 05. 2013 - Den čtvrtý (Den Vítězství)

Ráno jsem myslel, že zastřelím budík, ale pak jsem si uvědomil, že bych měl vstávat, abych se včas dostal do centra a stihl přehlídku… No, ono včas… To je docela relativní, zvláště, když vylezete ve stanici metra, máte plán, jak hezky budete na Tverské ulici pozorovat přehlídku… a zjistíte, že všechny východy z metra jsou střeženy nerudně vyhlížejícími policisty se zbraněmi (určitě nabitými). 

Dav lidí čekající na přehlídku

08.05.2013 - Den třetí

Vzbudil jsem se a zase usnul. A ještě jednou. A ještě. A tak to šlo asi do deseti, kdy jsem se konečně rozhodl, že už bych mohl vstávat. Ono, argumentovat tím, že u nás je teprve osm, není asi úplně to nejlepší. Ale proč vlastně vstávat, když jsem stejně neměl žádné plány. Navíc teda jsem měl ráno pocit, že dva dny v chladném pokoji se začínají projevovat chrapotem a smrkáním. No, možná to bude pravda, ale díky tomu, že bylo dneska krásně, tak se mi otevřeným oknem podařilo zvýšit v pokoji teplotu minimálně o pět stupňů. Nějak po poledni mě napadlo, že bych mohl zajít do univerzitní knihovny a registrovat se, když už jsem včera dostal tu bumážku. Tak jsem vyrazil… 

07.05.2013 - Den druhý

A už je zase půlnoc. Teda aspoň v Moskvě. Musím vymyslet nějakou náhradu za závěs, protože i když jsem v šestém patře, tak z ulice sem svítí nějaká velká socialistická lampa, která září jak celý lampionový průvod, takže ani v noci není moc noc. Ale hezky popořádku, od rána…

06.05.2013 - Den první (přílet)

Spal jsem asi ti hodiny a vstával ještě před zazvoněním budíku. Venku řvali nějací ptáci (že jsem jim už ve čtyři hodiny ráno chtělo, to nepochopím). V šest jsem odjel vlakem z Hradce do Prahy, nějak před devátou jsem byl na letišti. I když jsem se odbavil u kiosku (jiná možnost ani nebyla, na přepážkách už se jim to nechce dělat) a tím pádem jsem měl jen na speciální přepážce odevzdat kufr, který jsem si předtím kontrolně zvážil (ha, 22,9 kg – limit byl 23 kg a raději se nebudu rozepisovat o tom, že první vážení v neděli odpoledne ukázalo 35 kg) a nechal zabalit do igelitu. No a místo toho jsem stál ve frontě plné Rusů a Ukrajinců, kteří předbíhali, neustále na sebe halekali, nebyli schopní chvilku vydržet stát a čekat a ještě měli pocit, že jim to dělají všichni schválně, že pouze tři přepážky odbavují asi pět letů směrem na východ. No, možná jo… Ani mi tak nevadilo to čekání ve frontě jako spíš ta společnost kolem. Pak už to všechno bylo celkem v pohodě. Kufr i příruční zavazadlo mi vzali bez problémů (kufr se vlezl do limitu, batoh měl, pravda, asi o kilo navíc), navíc mě po dohodě přesadili k nouzovému východu (prý se mimořádné události stávají jen zřídka a je tam o víc místa na nohy než v jiných částech letadla). Takže kdyby se náhodou něco stalo, tak jsem měl za úkol vytrhnout pojistku u nouzového východu, odhodit ji, vyklopit na sebe okno a vyhodit ho z letadla tou dírou ven. Aspoň tak to bylo namalované na obrázcích, které jsem příliš nepochopil.

 Vítejte!