28.06.2013 - Den padesátý čtvrtý - Odlet

Poslední den… Den odletu…

Moc jsem se nevyspal. A vstával jsem ještě před budíkem, kolem čtvrt na devět. Po snídani (poslední kaše, chleba a čaj) jsem ještě vyhodil zbytky věcí, dobalil, co bylo potřeba, uklidil do skříně to, co jsem jim tam chtěl nechat (nádobí a nějaké hygienické a čistící věci) a šel jsem si do sedmého patra ke kolejné pro bumážku na kufry. To bylo kolem deváté – nebyla tam. Prý normálně chodí tak na jedenáctou, ale včera přišla už v deset! Ale v pohodě, v přízemí je služba, která bumážky vydává, řekla mi paní ochranka. Tak jsem seběhl dolů a bába mi opravdu vydala bumážku. Několikrát zopakovala, abych nezapomněl vrátit klíče. Prádlo jsem mohl nechat na pokoji.

27.06.2013 - Den padesátý třetí

Jeden den do odletu (resp. poslední den před odletem)

Celou noc jsem se budil – to už jsem asi nacvičoval na dnešní noc a cestovní horečku. Nakonec jsem ale vstával kolem půl desáté, protože jsem se vždycky otočil a rozhodl se, že opravdu o půl páté, o půl šesté, o půl sedmé a v osm vstávat nebudu. Že to nemá moc cenu… Stejně už se nedokážu na nic soustředit, takže bych toho moc ani neudělal…

26.06.2013 - Den padesátý druhý (dvacátý šestý křížek na krku)

Dva dny do odletu…

Ráno jsem vstával kolem půl desáté. Byl klid, i když teda z ulice už zase šel teplý vzduch, venku bylo celkem dusno. Takže to vypadalo, že celý den bude horký. Chvilku jsem přemýšlel, jestli budu líný a zůstanu na koleji (s tím, že bych mohl pokračovat v disertaci) nebo jestli nebudu líný a pojedu někam ven. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu líný, vzal jsem si knížku a vyrazil ven. Původní záměr byl sice jet do usedlosti Archangelskoje, ale nakonec jsem se cestou rozhodl, že pojedu jen do parku Sokolniki. Slyšel jsem, že, stejně jako park Gorkého, prošel rekonstrukcí a je to příjemné místo pro odpočinek. A navíc je na červené linii metra, takže jsem nemusel nikde přestupovat.

25.06.2013 - Den padesátý první

Tři dny do odletu…

Tak jsem se dneska probudil kolem půl desáté. To je tak úžasné, když mi o půl šesté nehraje ejchuchu juchuchu po indicku. Nebo nezvoní podivný budík a vůbec, nemusím se rozčilovat kvůli tomu, že se všude svítí, že neustále někdo tříská dveřmi a podobně. Teda, poprvé jsem se probudil kolem půl páté – a všiml jsem si, že mi o půl třetí přišla SMS od E. L., že konzultace bude dneska v pět a že má připravené videokazety, které jsem chtěl vidět. No, tak jsem vrátil telefon na stůl, otočil se a spal dál. Po snídani jsem zjistil, že Rada vlády pro VaVaI (vědu a výzkum a inovace, ale ta zkratka je stejně debilní jako celá rada, takže to musím uvést :-D) vydala novou metodiku hodnocení vědeckých výstupů, která je ještě šílenější a horší, než ta dosavadní.

24.06.2013 - Den padesátý

Čtyři dny do odletu…

Ráno se mi zdálo, že musím někam jít. A tak jsem vstával nějak po deváté hodině, i když nevím proč, protože jsem vůbec nikam nemusel. Resp. nikam jsem se nechystal a ani jsem nakonec nešel. Po snídani (stále ještě chleba, ovesná kaše a černý čaj) jsem se pustil do psaní disertace (dopoledne mi to docela šlo, k té druhé části, ve které mám v podstatě zpracované dvě kapitoly, mám dalších jedenáct stránek první, teoretické části). Je teda pravda, že je to zatím směska červené a černé, protože červeně si vyznačuju ty části, které tam zatím kopíruju z ruských zdrojů rusky a které ještě budu překládat. Ale musím říct, že se ta kapitola začíná rýsovat a že začíná dávat smysl, i když teda zatím asi jenom mně… No, uvidíme, co z toho nakonec vyleze. Teď je skoro jedenáct, takže už toho asi moc nenapíšu, spíš si budu číst. Ale zítra bych chtěl zase pokračovat, tak uvidíme, jestli na to budu mít náladu a jestli to půjde.

23.06.2013 - Den čtyřicátý devátý

Pět dnů do odjezdu…

Hezké, i když chladné nedělní ráno. Vstával jsem kolem desáté, po snídani a rozmluvení se (hlas sice trošku odchází, ale ještě neodešel úplně a zatím se mi daří ho přesvědčit, aby zůstal… a krk už taky moc nebolí) jsem se chvilku snažil tvořit hodnoty a psát disertaci. Ale moc to nešlo. Pak mi volala mamka. Potom jsem měl drobný hysterický záchvat kvůli zkoušce z angličtiny… a pak jsem se rozhodl, že to raději půjdu rozchodit. Takže jsem sbalil foťák, trochu vody, pas a kolejku a šel se projít. To mohlo být kolem půl jedné.

22.06.2013 - Den čtyřicátý osmý

Šest dnů do odletu…

Probudil jsem se kolem desáté. Vzhledem k tomu, že jsem usnul až někdy kolem půl čtvrté, tak i docela vyspaný, i když to mohlo být lepší. Chvilku mi ráno trvalo, než jsem našel hlas, ale nakonec se to povedlo. Tak doufám, že následky studeného odchovu brzy zmizí a nebude z toho nic vážnějšího a dlouhodobějšího.

21.06.2013 - Den čtyřicátý sedmý

Týden do odletu. Ach jo… nebo… hurá? Nevím. Připadám si celkem vyčerpaný, takže možná hurá. Po snídani jsem dopoledne četl část z Ruské gramatiky o přízvuku a intonaci. Nic moc tvůrčího, protože mě bolela a bolí hlava (buď ta studená voda nebo únava nebo něco jiného). Pak jsem šel nakoupit, protože už jsem tady toho moc k jídlu neměl.

20.06.2013 - Den čtyřicátý šestý

Někdy do půl čtvrté ráno Dillí balil své věci, pobíhal sem a tam po pokoji, po chodbě… A ráno mě vzbudil po deváté, když na mě bušil. Tak jsem vylezl z postele a zjistil, že se rozhodl jednomu z našich dozorů na patře dát nějaké věci. Co a proč, netuším. Každopádně to Alexandr (ten hlídač) nemohl kvůli kamerám přijmout, takže jsem měl říct Indovi, že s tím mám přijít zhruba za pět minut. Co a proč a jak, to už jsem opravdu nezjišťoval. Jednak jsem byl čerstvě probuzený a taky mi to bylo naprosto jedno.

19.06.2013 - Den čtyřicátý pátý

Ráno jsem vstával kolem deváté. Už ani nevím, co mě probudilo – no, nejspíš hlučící Dillí z vedlejšího pokoje. No, co už – zítra (teda podle ruského času vlastně už dneska) odjíždí, takže hurá, hurá, hurá. Bude klid. Jen doufám, že si uklidí všechny své věci, protože já to po něm vyhazovat a uklízet nehodlám. Ke snídani klasika, jen jsem ji jedl asi hodinu, protože jsem u toho pročítal a komentoval bakalářku, takže čaj studený a kaše taky. Chleba jsem dneska nějak nezvládl… Tak jsem si ho dal potom. A asi bych si měl zajít nakoupit, protože zásoby se krátí (a taky musím koupit ten kufr, že…)

18.06.2013 - Den čtyřicátý čtvrtý

Takový klid tady byl celý večer a celou noc včera. Dillí se vrátil někdy kolem půl osmé. Chvilku třískal dveřmi a pak asi šel spát nebo co (nebo někam odešel, těžko říct), ale byl klid. Nevím, čím to bylo, ale probudil jsem se unavený a bolela mě hlava. Takže jsem toho dneska moc neudělal. Vlastně vůbec nic. Jako studijního. Nešlo to. Nedalo se přemýšlet, nedalo se téměř nic.

17.06.2013 - Den čtyřicátý třetí

Ráno mě nikdo nebudil. Teda když nepočítám vlastní budík, který jsem měl sto chutí vypnout a spát dál. Opět jsem v noci nějak blbě spal, neustále jsem se budil… Nevím, čím to je a nad čím jsem to zase přemýšlel, ale určitě to bylo něco děsně důležitého, když jsem kvůli tomu nemohl spát a určitě toho bylo hrozně moc… Občas bych chtěl mít hlavu tak prázdnou jako okolní krajina (to teď nemyslím Moskvu – to, co vidím z okna, bych v hlavě mít rozhodně nechtěl; je to jen parafráze z jednoho dílu seriálu MASH). Nakonec jsem se ale vyhrabal z postele, nasnídal, vzpamatoval, sbalil a vyrazil do knihovny.

16.06.2013 - Den čtyřicátý druhý

To byl ráno klid. Žádné zvonění, žádné zametání, žádné třískání dveřmi. Sice jsem v noci blbě spal a pořádně jsem usnul až nějak po čtvrté, kdy už zase venku bylo světlo, ale tak nevadí. Stejně to bylo úžasné. Vážně doufám, že výlet do Petrohradu je jen rozlučkou s Ruskem a hned po návratu v úterý zase odjede do pryč. A asi se někde něco dělo, protože polovinu noci bylo slyšet rychle jedoucí auta a potom velmi hlasité skřípění a kvičení brzd. Šílené zvuky. Tak ty řidiče nejspíš něco překvapilo. Včera v noci asi do dvou taky někdo zpíval. Nejprve s kytarou, potom bez ní. No, já mám sice absolutní hluch, ale moc jim to neladilo, což znamená, že to muselo být falešně jak dvě divé svině, když už jsem to slyšel i já.

15.06.2013 - Den čtyřicátý první

Ráno bylo naprosto standardní. Opět buzení před šestou, opět zametání a další radosti, třískání dveří, hlučení vody… Už si začínám zvykat. Minimálně to tak vypadá, protože jsem potom zase usnul a vstával kolem desátí. Po snídani jsem trošku něco psal, podařilo se mi dopsat část rozpracované kapitoly. Předpokládám, že tedy tam ještě budu něco doplňovat, asi trošku rozšířím první část, budu muset nějak uhladit tu druhou a potom to všechno ještě propojit s tou následující. Ale to už snad nebude tak hrozné. Zítra bych se chtěl pustit do psaní další kapitoly. Pokud teda na to budu mít sílu a nervy.

14.06.2013 - Den čtyřicátý

Za dnešní probuzení o půl šesté ráno vděčím Indovi. Zametal na chodbě a potom přesýpal věci z koše do pytle, neskutečně to šustilo. Přiznávám, že kdybych nebyl líný vstát z postele, tak ho asi zastřelím. Mít teda čím. Maximálně bych ho tak mohl umlátit nějakou knížkou nebo propíchnout nůžkami, případně tím krásným dřevěným pravítkem, co jsem si tady koupil. Pak se mi teda podařilo ještě usnout a vyhrabal jsem se z postele chvilku po deváté.

13.06.2013 - Den třicátý devátý

Dneska jsem se probudil sám o půl šesté. Potom mě probudil až vlastní budík o půl osmé. Bohužel než jsem se stačil vzpamatovat, tak si Ind začal na chodbě zase něco tvořit, pobíhat, třískat dveřmi a tak… takže jsem pro cestu do koupelny využil situace, až byl klid a on byl evidentně zalezlý u sebe. Nejspíše i zamčený na několik západů. Což je teda vtipné, že se neustále tak zamyká, protože nějak zapomněl zavírat a už druhý den (včera i dneska), když jsem se vrátil na pokoj, tak jsme měli otevřené vchodové dveře. Sice byl uvnitř, ale stejně… No… Doufám, že se brzy sbalí a odjede.

12.06.2013 - Den třicátý osmý (Den Ruské federace)

Probudil mě nejprve Dillí, který zase hlučel. Potom hlučel déšť, takže jsem musel zavřít okno, abych se mohl ještě trošku vyspat. A vstával jsem nějak po deváté, protože to už Ind zase třískal dveřmi, chodil sem a tam, sprchoval se, neustále odemykal a zamykal a dělal šílený kravál. Docela mě ten déšť štval, protože jsem chtěl jet do města. No, postupně se naštěstí začala mračna protrhávat, kolem jedenácté už bylo jenom zamračeno a během chvilky se docela vyjasnilo.

11.06.2013 - Den třicátý sedmý

Už je zase skoro půlnoc. Vstávat jsem nemusel, takže ráno zvonil sousedovi indickému budík, pak rachotil, pak třískal dveřmi, pak se sprchoval, pak ještě dělal různé jiné hluky a hlavně odešel asi až kolem poledne… No, já jsem vstával nějak kolem deváté, dopoledne jsem chvilku psal, i když mi to teda dneska nešlo a napsal jsem asi jenom dvě stránky. Taky jsem volal na ČSA, abych zjistil, jaké jsou možnosti cestování s trošku více kilogramy, než je standardní váha. Tak buď si můžu za necelé dva tisíce dokoupit nadváhu k jednomu zavazadlu (až do 32 kg, takže devět kilo navíc) nebo si můžu zaplatit za druhé zavazadlo – 23 kg, dohromady tedy 46 kilo a stojí to úplně stejně. Tak jsem se rozhodl, že si asi v Ašanu koupím nějaký menší kufřík, aby se mi do něj vešlo tak 15 kg knih a zbytek bonbonů a dalších drobností a povezu domů skoro padesát kilo věcí. Jen teda úplně netuším, jak to dotáhnu z kolejí na letiště, po Praze a potom v Hradci domů, ale to se nějak udělá. Hrát si na vánoční stromeček mi jde, v tom mám docela trénink…

10.06.2013 - Den třicátý šestý

Už je zase půl jedenácté. Asi jsem se naučil spát za pochodu a i při práci, protože netuším, kam se ten den poděl. Opět... Ráno standardní situace o půl šesté, nejprve Dillí, potom popeláři nebo co to bylo za umělce s velkým hlučným autem, které mi hrčelo pod oknem asi půl hodiny. Budíka jsem měl nastaveného na půl deváté, zhruba od sedmi jsem se už jen povaloval a pořádně nespal.

09.06.2013 - Den třicátý pátý

Dneska se něco stalo, protože žádný budík ráno nezvonil. Ind sice vstával dřív než já, takže mě stejně probudil, ale aspoň to nebylo o půl šesté a kvůli řevu šíleného budíku. Navíc… snad už to bude poslední týdne. Doufám, velmi doufám, nejvíc doufám, že ano… a že pak bude poslední dva týdny klid. Dnešek byl hlavně o disertaci. Podařilo se mi významně pohnout s druhou kapitolou, už mám skoro hotovou i část o analýze učebnic, i část o výsledcích dotazníkového šetření mezi učiteli ruštiny. Ještě to teda musím dodělat, možná přidám nějaký další pohled nebo kritérium, ale zatím to vypadá celkem slušně. Včera mi to moc nešlo, dneska se mi podařilo přidat asi 20 stránek, takže už mám necelých 40. Pravda je ale ta, že to není úplně o tom objemu. Musím říct, že jak jsem to tak dávala dohromady, tak mě některé výsledky celkem potěšily. Že by konečně začalo svítat na lepší časy?

08.06.2013 - Den třicátý čtvrtý

A další den, který utekl jako voda. Rozhodně dopoledne, které celé propršelo. Odpoledne mělo podle předpovědi počasí pršet také, ale obávám se, že to byl ten dopolední déšť, takže jim to jenom trošku časově nevyšlo a že to neodhadli. Samozřejmě, že ráno opět zvonil budík. Jak jinak – volný den, že… tak proč by neměl kvičet. Potom Dillí pobíhal sem a tam, neustále třískal dveřmi, neustále odemykal a zamykal (asi měl nějakou běhavku a často chodil na záchod). Po deváté hodině už mě to přestalo bavit a vstal jsem, že teda něco udělám.

07.06.2013 - Den třicátý třetí

Ráno opět Dillí zvonilo. Teda zvonil budík, no, ale to je celkem jedno. Střílel bych, kdybych měl z čeho. Asi si pořídím nějakou kuši. Jinak jsem vlastně celý dnešek nevytáhl paty z pokoje. Takže ani nevím, jestli nám na chodbě třeba nevymalovali nebo nevyměnili podlahu, jestli tam náhodou nehořelo nebo tak něco. Nějak se mi nikam nechtělo. Navíc celé dopoledne poměrně intenzivně pršelo, odpoledne už ale zase bylo hezky, tak to stihlo i uschnout.

06.06.2013 - Den třicátý druhý

Tak je to dneska přesně měsíc, co jsem tady… Šestého šestý… Dvacet dva dnů do odletu, dvacet do dvacátých šestých narozenin. Nějak se to těmi šestkami a dvacítkami hemží. No, odlet bych možná oddálil (aby byl čas přečíst všechny ty knížky a zdroje – a těch je rozhodně víc než dvacet), narozeniny nemá smysl slavit – to ať dělají ti mladší a perspektivnější. Zůstanu u toho, že pětadvacet mi bylo a fakt, že přijedu domů a nebudu mít nárok na studentské slevy, mě vůbec netěší.

05.06.2013 - Den třicátý první

Ráno mě budík probudil o půl osmé. Všechno bylo v pohodě… jen nechápu, proč dneska, když jsem vstával dřív, blbovi zvonil budík až v osm. Ale když můžu spát, tak mu začíná zvonit o půl šesté. Záhada. Každopádně jsem po snídani vyrazil do knihovny. Měl jsem to naplánované tak, že tam dojedu nějak po deváté hodině – ráno jsem ještě něco řešil, takže jsem vyšel trošku později…

04.06.2013 - Den třicátý

Dnešek byl velmi zajímavý, ale vlastně velmi jednotvárný den. Protože jsem šel včera spát už včera (ještě chvilku před půlnocí), tak i když jsem usnul až kolem půl druhé, tak jsem se stejně vyspal víc, než dva dny předtím. Sice jsem ráno myslel, že o půl šesté, kdy blbovi vedle zase zvonil budík, půjdu a budu vraždit, ale stejně, než bych rozmlátil ty dveře, které si zamyká, tak by mě ta zlost asi přešla a bylo by to zbytečné – výsledek by byl nulový a ještě bych musel vysvětlovat a platit dveře. A to se mi moc nechtělo. Takže jsem pokračoval ve spánku a vstával nějak kolem deváté.

03.06.2013 - Den dvacátý devátý

Další den za mnou. Jak ten čas letí… No, na to už jsem si, myslím, stěžoval, tak přejdeme k něčemu novému. I když se nic nového, neobvyklého nebo jiného než v minulých dnech, dnes neodehrálo. Jenom snad to, že se kvůli včerejší procházce trošku nemůžu hýbat a obávám se, že to bude zítra a pozítří ještě horší. Uvidíme. Ranní tradiční radosti už nechám stranou, začínám si zvykat, že to tak ještě po následující dva týdny bude stejné. Pak snad Ind odjede a já budu mít ty dva poslední týdny klid a budu se regenerovat.

02.06.2013 - Den dvacátý osmý

Dnešek byl velmi zajímavý. Už od rána… Spát jsem šel kolem třetí, usnul jsem později a z nějakého důvodu blbovi vedle zvonil budík o půl šesté. A pak opakovaně každou půlhodinu až do půl osmé, kdy asi vstával. Nevím… Protože jsem spal nějak blbě, tak se mi podařilo ještě usnout a z postele jsem se vyhrabal kolem jedenácté. Matně si vybavuju, že určitě vytvářel moře v koupelně, pak ho vysušoval, pak s někým telefonoval, něčím třískal a pak zmizel… Teď je skoro půl druhé, už je u sebe, nějak před chvíli všechno zhasl (i na chodbě a v koupelně), to znamená, že už šel spát – jinak totiž nechává všude rozsvíceno, nevím, možná nějaký další nároční indický zvyk nebo co.

01.06.2013 - Den dvacátý sedmý

Asi začnu spát se špunty v uších. Ind mě ráno opět probudil. Dneska to teda výjimečně nebylo budíkem, ale telefonováním. Mluvil dlouho a velmi hlučně. Nevím, jestli je to normální nebo jestli ho něco tak rozparádilo… ale spát se u toho nedalo. Zatímco telefonoval, tak jsem se stihl umýt, vyčistit si zuby a napustit si vodu do flašek, abych tam nemusel chodit. Udělal jsem dobře, protože když jsem pak snídal, tak zase šel do koupelny vytvářet moře. Pořád asi ještě nepřišel na to, že ta páčka slouží k tomu, aby přepnula proud vody z kohoutku do sprchy… A opět smrdí záchod. Celý den, když byl někde v tahu, tak jsem ho větral a jen co přišel, tak zase smrdí. A byl tam. To se pozná podle prkýnka… Proč já, proč já, co jsem komu udělal, že vede mě nemůže bydlet někdo civilizovaný a normální… Ani ne tak kvůli tomu, že bych měl potřebu se s ním bavit, to asi ne – to by se musel asi stát nějaký zázrak, abych já měl potřebu se s nějakým takovým kdovíjakým bavit… ale aspoň by nepožíval na záchodě místo toaletního papíru kuchyňskou odměrku (nebo k čemu to tam vlastně má) a neměl by ija ija heja hoj indické zvonění na mobilu.