Dnešek, stejně jako předchozí
dny, byl studijní. Jen s tím rozdílem, že jsem nestudoval v knihovně,
ale na fakultě.
Probudil jsem se docela brzo,
vstávat se mi ale nechtělo, takže z postele jsem se vyhrabal až někdy po
deváté. Pak se mi podařilo se velmi šikovně opřít o levou ruku, takže mi opět
ruplo v zápěstí (a samozřejmě, že jsem si to během dne ještě asi třikrát
zopakoval, ovšem pokaždé s o trošku větší bolestí). No, dopoledne jsem
chvilku překládal, řešil nějaké záležitosti a na jednu hodinu se vydal na
fakultu na přednášku E. L. pro doktorandy, která byla o intonaci a intonačních
konstrukcích.
První problém, který jsme
řešili, byly židle. V kanceláři jich totiž bylo málo. Takže E. L.
počítala, sháněla, pak někam vybíhala a až se jí podařilo navláčet z různých
místností všechny správné židle zpět, takže v tom kabinetu opět nebylo k hnutí,
byla spokojená. Druhý problém byl, že vytrvalý celonoční a dopolední déšť ve
spojení se starou a nemocnou střechou budovy způsobil, že jedenácté patro bylo
zřejmě celé pod vodou a do desátého hodně intenzivně prosakovala a kapala.
Takže druhá věc, kterou E. L. řešila, bylo, jestli někdo přijde a něco s tím
udělá. Samozřejmě, že jediné, co technici doporučili, bylo nezapínat počítač. A
proč prý neustále volají, když je to v pohodě – že ani ze zatopeného
jedenáctého patra tak často neotravují. No, evidentně tam nahoře pochopili, že
to stejně nemá smysl. Každopádně (když pak pominu to, že neustále do té
pracovny někdo přicházel a něco chtěl – snad nejvtipnější byla paní, co s sebou
tahala jakousi kytici a nedala ji z ruky) to byla velice zajímavá,
přínosná a inspirativní přednáška. Rozhodně spoustu z toho využiju v disertaci
i v praxi (no, snad… případně začnu zavádět fonetické aspekty do
morfologie :-D).Už před začátkem přednášky jsem si potřeboval odskočit, bohužel
jsem ale nikde na patře nenašel WC. Resp. jsem nenašel pánské. Možná to byly ty
dřevěné dveře, které byly podobné dveřím dámských toalet, ale protože na nich
nebyl žádný nápis, tak jsem si nedovolil vejít – co kdyby to byla část jazykové
laboratoře, která byla hned vedle a byla velmi dobře popsaná.
Přednáška skončila někdy o půl
třetí. Zašel jsem si tedy do hlavní budovy na WC (tam jsem ho našel) a potom
jsem si skočil do jídelny na oběd. Dal jsem si boršč a potom maso s bramborami.
A pak ještě v bufetu před jídelnou kafe. No, nevím sice, jaké kafe do toho
přístroje na espresso sypou, ale teda bylo to asi to nejhnusnější preso, co
jsem kdy pil. Pravda, stálo asi jen třetinu toho, co stojí normální preso tady
v Rusku (takže 35 rublů), ale bylo fakt fuj. Jen kvůli tomu, že kofeinová
veverka tady strádá deficitem jsem ho vypil. Pak jsem se šel projít po kampusu,
abych na čtvrtou hodinu přišel na druhou přednášku, na kterou jsem byl pozván. No,
po čtvrté hodině jsem zjistil, že ve čtyři znamená ve čtyři dvacet. Tak jsem
chvilku počkal v metodickém kabinetu a listoval si knížkami k fonetice,
pak jsem šel zase čekat před příslušnou posluchárnu. Nejprve mi bylo blbé tam
lézt, pak jsem teda reagoval na mávání E. L., abych šel… Procpal jsem se úplně
dozadu, aby na mě bylo co nejméně vidět (no, stejně se to asi nepovedlo).
Přednáška profesorky Kukuškinové o morfonologii byla taky velice zajímavá.
Myslím, že její obsah (a doufám, že i informace z učebnice, kterou má v plánu
letos vydat – prý elektronicky) využiju ve své praxi asi dříve, než tu
intonaci. No, kdyby to záleželo jenom na mně, tak si vyberu tu intonaci :-D
Každopádně rozhodně uváděla věci, které, myslím, pomohou při studiu morfologie
hodně. A přitom to jsou poměrně jednoduché věci. Tak nějak jsem si uvědomil, že
ve snaze co nejvíce všechno zjednodušit a přizpůsobit studentům, autoři učebnic
mnohdy překračují hranici a buď se dopouštějí neodpustitelných chyb nebo,
naopak, všechno komplikují a místo toho, aby pomocí relativně jednoduchých
pravidel vysvětlili princip, tak řeknou, že je to výjimka a že je třeba se to
naučit zpaměti. Takže jsem dneska zjistil, že v podstatě co se týče
sloves, tak de facto existuje asi jen 15 – 20 sloves, které je potřeba se
naučit, protože jsou to skutečné výjimky a všechna ostatní slovesa, jejich
tvary a časování je možné vysvětlit pomocí morfonologických principů. Po
přednášce jsem společně s ostatními zatleskal, vysoukal se ze zajetí drátů
(všude kolem totiž byly kabely od techniky a také napájecí kabely) a odešel. S E.
L. jsme se pak ještě dohodli, že konzultace proběhne v pondělí a že se mám
v neděli ozvat kvůli upřesnění času.
No a pak už se vlastně nedělo
nic. K večeru jsem ještě chvilku překládal, pak jsem měl v mailu další
verzi bakalářky, tak jsem si přečetl nové části, opět jsem se chvilku věnoval
sborníku z naší rusistické konference… Pak jsem tady trošku úpěl, protože
s Indem přišly na návštěvu nějaké hlučné slečny (určitě jich bylo několik
a byly velmi hlasité, když mluvily)… No a teď už je zase skoro jedenáct. Fakt
netuším, kam ten čas mizí nebo co dělám špatně, že utíká tak rychle.
Zítra chci být po deváté v Lenince,
takže půjdu brzo spát. Budík už mám nastavený na půl osmou, abych tam nějak
normálně dorazil… Tak doufám, že opravdu bude platit to, co mi v pondělí bába
řekla a knížky tam budou ještě připraveny.
Žádné komentáře:
Okomentovat