Jak ten čas letí. Neskutečné.
Dnešek už zase pomalu končí. Protože jsem šel spát už druhou noc kolem třetí,
tak jsem dneska vstával až v deset. Teda původně jsem se probudil nějak po
osmé, řekl jsem si, že je ještě brzo a najednou bylo deset. Dopoledne jsem
strávil tím, že jsem se seznamoval s lístečkovým katalogem univerzitní
knihovny. Naštěstí ho mají digitalizovaný (teda v té podobě, že mají
všechny ty lístečky naskenované, takže si je může člověk prohlížet přes
internet). A až jsem si pracně přepsal všechna ta čísla a všechny kódy z těch
lístečků, které jsem potřeboval, tak jsem zjistil, že se to dá rovnou i
objednat. A tak jsem klikal znovu a knížky si objednal. Už jich tam mám na
poličce šest. Potom jsem se ještě chvilku díval na netu na různé práce, které
se věnují problematice výuky cizím jazykům a stahoval si literaturu, abych si
udělal výběr zdrojů ke druhé kapitole disertace. Pro první už mám i celkem
jasnou představu o zdrojích. Stejně tak asi i o třetí… Ještě to musím nějak dát
dohromady a poslat školitelce, jestli to tak může být.
Tak o půl druhé jsem vyrazil
ven, protože ve tři jsem měl sraz se skupinou před budovou jejich školy (ulice
Radio, zastávka metra Kurská). Metro přijelo kolem půl třetí, já se neomylně
vydal tím směrem, jak nás vedli včera… a samozřejmě, že jsem vylezl někde úplně
jinde. Tak jsem to intuitivně zkusil, vydal se zpět, že jako projdu tím
nádražím a k tomu průchodu se dostanu. No vylezl jsem někde na skladišti,
kde to vypadalo, jako na skládce. A když jsem se dostal zpět do civilizace, tak
jsem zjistil, že jsem pouze to nádraží podešel a obešel. Pak jsem myslel, že to
půjde projít metrem. Nešlo… Když už bylo za pět minut tři, tak jsem si přestal
hrát na hrdinu a zavolal, že to nezvládám přijít jim naproti a kde přesně se
sejdeme. Dohodli jsme se, že v metru… a tak jsem se tam taky potom našli
(asi kolem půl čtvrté, možná trošku později). Společně už jsme se pak vydali na
stanici metra Arbatská, protože dneska v programu byl Starý Arbat, Nový
Arbat a také jedno z největších moskevských knihkupectví „Dům knihy“. Bylo
to celkem příjemné, opět bylo horko, opět mě mučily sandály, které už mi odřely
pravý nárt… takže jsem myslel, že je vyhodím, ale nakonec jsem jim dal ještě
jednu šanci, přece jenom je to lepší, než chodit v uzavřených botách, když
je venku 30 stupňů.
Když pak studenti měli
rozchod, tak se zájemci a studentkami, které nás dnes doprovázely (Julia a
Lena) jsme si zašli na něco malého k snědku a pak jsme šli do toho knihkupectví.
Oproti původnímu plánu jsme tam strávili něco přes hodinu… A dal by se tam
klidně strávit celý den. Někdy se tam v klidu musím zajet podívat (a pak
nejlépe hned na poštu a všechno to poslat domů, ať se s tím netahám –
přece jenom to budou kila navíc, do kufru to nedám… a do zahraničí můžu balík
poslat jen z hlavní pošty). Každopádně jsem si koupil hezký sešit s M.
V. Lomonosovem a také knížku Maxima Krongauze, profesora, který napsal
perfektní knížku „Ruský jazyk na hranici nervového zhroucení“ («Русский язык на
грани нервного срыва»). Tak doufám, že tato nová kniha o jazyce, jeho stavu a
změnách, tendencích a vývoji bude stejně čtivá, zajímavá a poučná. V metru
teď čtu překlad německé knížky prof. Leifelda „Akcent a přízvuk v ruském jazyce“.
Taky celkem zajímavé čtení.
Poté, co jsme se nakonec
odlepily od knih a odešli z knihkupectví, odpojila se od nás Lena a s Julií,
jejím přítelem a jednou studentkou, která měla zájem (všichni ostatní si buď
udělali vlastní program nebo jeli na kolej) jsme jeli ještě na Vrabčí hory, aby
se podívali na budovu MGU a také z vyhlídky na Moskvu. Novinkou pro mě
bylo, že stanice Arbatská je propojená se stanicí Knihovna V. I. Lenina, takže
je možné to projít, i když tedy po povrchu by cesta trvala alespoň 20 minut.
Pravda, pod zemí jsme šli jen o něco méně, ale to spíš proto, že tam bylo
spoustu lidí. Nevím proč, ale tak mě napadlo, že Moskevské metro je vlastně
taková Moria (to trpasličí bludiště z Pána prstenů). Ne snad kvůli
trpaslíkům, ale skutečně je to takové město pod městem.
Když pak trio odjelo (resp.
odešli přes Vrabčí hory do stanice Vrabčí hory), vrátil jsem se na kolej.
Ochranka v našem sektoru mě zase donutila ukazovat stránku s fotkou (vízum
už se jim nelíbí, protože asi přišli na to, co mě napadlo včera na schodišti,
že vlastně když to kontrolují jenom podle toho víza, tak to může být kdokoliv,
protože jak ví, že jsem pas nikde neukradl… Pravda, podle té deset let staré
fotky je to taky veselé, ale paní to dneska studovala a asi nějaké společné
rysy mezi ksiftem na fotce a tím, co měla před sebou, našla, protože mi
uvolnila cestu a pustila).
Pod okny mi zase někdo hlučí,
něco tam hrají nebo kdoví co… je tam hluk, živo, veselo. Tak doufám, že to
nebude trvat až do tří. I když stejně musím na noc zavírat okno, protože ten
hluk z nedaleké poměrně frekventované silnice mi stejně nedává spát a díky
tomu, že je to okno špinavé jak sviňa, tak světlo z lampy není tak jasné
:-D
A protože mě začalo hryzat
svědomí, že moc času věnuji programu se studenty a nechodím do knihoven a
nestuduji (i když teda dneska dopoledne jsem vlastně ještě přečetl další
zajímavý článek, který mi dala Jelena Leonovna… a teď asi ještě trošku upravím
ten svůj článek do sborníku), tak jsem se rozhodl, že zítra nepůjdu do Kremlu
(už jsem ho viděl) a místo toho půjdu do knihovny. Navíc jsem si tam objednal
ty další tři knížky, takže je třeba s tím pohnout a hlavně nastudovat to,
co mi J. L. zadala, abych na další konzultaci nebyl úplně mimo.
Žádné komentáře:
Okomentovat