Vzbudil jsem se a zase usnul. A
ještě jednou. A ještě. A tak to šlo asi do deseti, kdy jsem se konečně rozhodl,
že už bych mohl vstávat. Ono, argumentovat tím, že u nás je teprve osm, není
asi úplně to nejlepší. Ale proč vlastně vstávat, když jsem stejně neměl žádné
plány. Navíc teda jsem měl ráno pocit, že dva dny v chladném pokoji se
začínají projevovat chrapotem a smrkáním. No, možná to bude pravda, ale díky
tomu, že bylo dneska krásně, tak se mi otevřeným oknem podařilo zvýšit v pokoji
teplotu minimálně o pět stupňů. Nějak po poledni mě napadlo, že bych mohl zajít
do univerzitní knihovny a registrovat se, když už jsem včera dostal tu bumážku.
Tak jsem vyrazil…
Bohužel jsem zjistil, že ta budova, o které jsem myslel, že
je knihovna, asi není knihovna nebo je velmi dobře střežená knihovna, protože
se k ní vůbec nedalo dostat. A tak jsem místo do knihovny šel do obchodu :-)
Něco jsem nakoupil (pro radost jsem si koupil také vaničku jahod, až na dvě ale
byly pěkně hnusné a vůbec nechutnaly jako jahody). Venku bylo krásně, svítilo
sluníčko – rozhodně tam bylo tepleji než vevnitř. Z obchodu jsem se pomalu
vrátil na koleje, uvařil si k obědu chleba a salát a pak si uvařil kafe.
Ale ta knihovna mi pořád vrtala hlavou, takže jsem se pak podíval ještě jednou
a pořádně na internet a zjistil, že knihovna je ta velká divná budova vedle… A
protože jsem nechtěl být líný (a venku bylo stále tak krásně), tak jasem se tam
vydal ještě jednou. Dokonce jsem zjistil, že přímo k ní vede pod
Lomonosovským prospektem podchod. Takové novinky. Každopádně bumážka, kterou
jsem včera od Věry Kornějevny dostal, byla asi správná, protože mě bez problémů
pustili jak do budovy, tak mi i vystavili registraci… Tedy poté, co jsem
vyplnil kartičku, zaplatil 50 rublů a odevzdal jednu fotku. A za to jsem dostal
dočasný čtenářský průkaz (přece jenom jsem tady jen dočasně) – ty kartičky snad
nezměnili od doby, co byla univerzita založená. Nicméně protože jsem stážista,
nemám právo na absenční výpůjčky – a všechno budu muset studovat v čítárně
knihovny. Hlavní nebo v pobočce na fakultě, podle toho, kde bude knížka
(nebo kde mi to bude příjemnější, pokud bude knížka ve fondech obou). Z jednoho
baráku do druhého knížky nepřenášejí. Pak mi paní ještě velmi podrobně
vysvětlila systém rezervace knih a také časy, do kterých je třeba rezervovat,
aby kniha byla připravená (v pátek, v sobotu dopoledne nebo v pondělí
ráno). Do čítárny je možné samozřejmě vzít notebook, ale je třeba to předem
nahlásit, aby si to poznamenali. A pokud bych náhodou chtěl přinést do čítárny
nějaké okopírované papíry, tak to musím nahlásit (a říct počet listů), protože
kdybych pak odcházel z čítárny s kopiemi a neměl na ně účtenku, tak
by ochranka mohla mít (a určitě měla) problém. To už bylo nějak po čtvrté
hodině, tak jsem se vrátil zpět na koleje. Cestou jsem udělal pár fotek hlavní
budovy Moskevské státní univerzity z přední strany (i když teda ze zadní
strany je úplně stejná, protože ten barák je symetrický)… A také jsem vyfotil
tu knihovnu, věžičky s hodinami a teploměrem…
Podchod a budova univerzitní knihovny
Křídlo hlavní budovy univerzity
Něco jako fontána před Fyzikální fakultou
Detail budovy univerzitní knihovny
Hlavní budova Moskevské státní univerzity i se sochou M. V. Lomonosova
Věž s teploměrem
Věž s hodinami
Odvážil jsem se cestou do
pokoje zastavit v kuchyni… No, asi mi ta návštěva stačila, ale získal jsem
odpověď na otázku, kde je musorka (odpadní roura, resp. dvířka do odpadní
roury, kam je třeba házet pytle s odpadky). A asi si musím koupit
rukavice, protože ta dvířka jsou fakt hnus. Na Puškiňáku to jednak nebylo v kuchyni
(byla na to samostatná místnost, kde vedle jenom ta roura) a taky se o to
starali – uklízečka to v dubnu natřela (pravda, sice jenom tam, kam
dosáhla, ale natřela)… No, brzy se mi pytel s odpadky naplní, takže půjdu
a budu vyhazovat. Trošku jsem si myslel, že by v té kuchyni mohla třeba i
být lednička. Aspoň nějaká společná. No, není… Takže sýr je strčený mezi okny a
těžko říct, jestli to bude to pravé ořechové. Obávám se ale, že moc ne. Také mě
cestou do pokoje potkal Alexandr (vzpomněl si, že se jmenuju Jakub), pochválil
mě za to, že jsem našel schodiště (no, včerejšek asi fakt prospal) a pak mi
poradil, že kdyby náhodou začalo hořet (resp. on teda říkal, kdyby začal houkat
požární alarm), že můžu utéct i divnými železnými dveřmi, které vypadají, že
jsou zamčené a hlavně jsem přelepené nějakou samolepkou. Ale to je tady víc
dveří, takže to třeba nebude nic divného.
Zbytek dne (dneska píšu dřív, je „teprve“ půl tři
čtvrtě na deset moskevského času) jsem pak strávil na pokoji. Snědl jsem ty
jahody, uvařil si k večeři chleba se sýrem, udělal si čaj, který strašně
hezky voněl, ale nechutnal nic moc a tak… Řešil jsem a ještě asi budu řešit
nějaké emaily, abych to měl z krku. Zítra se chystám vyrazit na oslavy Dne
vítězství… no a od pondělí začnu usilovně studovat, konzultovat a pracovat. Jak
jsem večeřel, tak jsem z okna zahlédl nějaké dva hošíčky s boxerskými
rukavicemi, kteří kolem sebe poskakovali a ručičkama do sebe strkali na
chodníku v protějším parku. Bylo to docela vtipné, jak tam tak poskakovali…
Záběr na hlavní vchod univerzity
Malý parčík před hlavní univerzitní budovou
Barevná stěna na hlavní univerzitní budově
Detail barevné stěny
Žádné komentáře:
Okomentovat