Tak jsem ráno vstával před
budíkem. A to i navzdory šesté hodině, na kterou byl nastavený… Po snídani jsem
vyrazil na metro (ochranka byla samozřejmě v šoku, že tak brzo vůbec někdo
jde, oba dva tam poklimbávali na židlích), na ulici taky skoro nikdo nebyl).
Cestovalo docela dost lidí a s ohledem na to, co vozili, tak asi vyráželi
na chaty. Nevím, kam jinam by s rýči, stromky, sazenicemi, motykami,
barvami, kladívky a dalšími pomůckami vyráželi. Já jsem vystoupil na
Komsomolské, na Jaroslavském nádraží nasedl do první električky, která
zastavovala v Perlovské a vyrazil. Na koleje za Xenií a studenty jsem
dorazil kolem půl deváté… Dohoda byla sice až na devátou, ale tak kolem deváté
může být jak o půl deváté, tak o půl desáté… Dali jsme si kafe a vyrazili na
nákupy, abychom ještě pořídili pár chybějících věcí na večerní rozlučkovou
oslavu (nebo párty nebo co to vlastně bylo). Studenti se rozhodli, že bude
probíhat v malinké místnosti vedle kuchyně (teda ona ta kuchyň nebyla o moc
větší, ale možná tím, jak tam byl nábytek, tak nevypadala tak prázdně :-D)…
V rámci přípravy večerní
oslavy jsem měl na starosti bramboráky, které jsem si vymyslel (jako docela
dobré jídlo, aby bylo něco jakože teplého a současně to nebylo moc náročné).
Kromě toho byly pomazánky, jednohubky, chlebíčky, ovoce, sladkosti… Všechno to
bylo celkem fajn. No, ale aby se to stíhalo (a protože bylo nakoupeno asi pět
kilo brambor), tak jsem nakonec nejel s ostatními na exkurzi na VDNCH (už
jsem tam stejně byl a fontánu družby národů viděl). Místo toho jsem pokračoval
ve smažení první várky a pak přešel k přípravě těsta a smažení druhé várky
bramboráků. Dohromady jich mohlo být kolem 60 určitě. Možná i více, těžko říct,
ono se i průběžně ujídalo. Ale s jedinou univerzální ruskou moukou,
provensálským kořením místo majoránky,
mini struhadlem a bez pořádné vařečky (jen s obracečkou, která se navíc
při počátku míchání druhé várky těsta zlomila) to byl docela boj, který se
podařilo vyhrát. Smažení mi zabralo asi 4 hodiny, začal jsem kolem jedenácté,
skončil nějak před třetí…
Původně mělo všechno začít ve
čtyři. Pak se to posunulo na půl pátou s tím, že naše skupina dorazí z Moskvy
už v doprovodu ruských studentek. No jo, jenže to nikdo netušil, že dvě
vyučující, které mají výměnu na starosti, přijedou opravdu kolem půl páté (a
studenti, ruští ani čeští, na koleji ještě nebudou)… Takže tam báby našly jen
mě, chvilku se tvářily kysele, pak že se půjdou ještě někam trošku projít. Když
došly podruhé, tak už tam přicházeli i studenti, takže všechno se tak nějak
udělalo. Večírek, dá-li se to tak nazvat, se moc povedl. Bylo to fajn,
příjemné, uvolněné, veselé. Povídali jsme si, hráli hry, zpívali… Městečko
Palermo v ruštině je taky velmi zajímavé, navíc tam nějak mají víc postav –
ještě doktora… a pak taky prostitutku, ale na to nás bylo celkem málo, takže
jsme hráli jen se dvěma mafiány, doktorem a policistou. Tedy kromě vypravěče a
počestných občanů :-) Protože jsem na kolejích zůstával až do dneška (proto se
také nedělní události objevují na blogu až v pondělí), tak jsem šel večer
doprovodit poslední dvě ruské studentky na električku. No a spát se šlo někdy
po třetí. Teda já jsem usnul hned. Byl jsem úplně unavený. Během oficiální
části jsme měli jen přípitek šampaňským, po oficiální části (protože předtím
nikdo nechtěl) jsme si dali ještě dva panáčky vodky. Ale byla výborná. Zlatá
carská!
Za celý den jsem toho měl
hodně, takže mi vážně nevadilo, že nespím na svém rozkládacím divanu, že nemám
polštářek, že… no, prostě jsem usnul velmi brzy a spal až do dopoledne…
Žádné komentáře:
Okomentovat