Čtyři dny do odletu…
Ráno se mi zdálo, že musím
někam jít. A tak jsem vstával nějak po deváté hodině, i když nevím proč,
protože jsem vůbec nikam nemusel. Resp. nikam jsem se nechystal a ani jsem
nakonec nešel. Po snídani (stále ještě chleba, ovesná kaše a černý čaj) jsem se
pustil do psaní disertace (dopoledne mi to docela šlo, k té druhé části,
ve které mám v podstatě zpracované dvě kapitoly, mám dalších jedenáct
stránek první, teoretické části). Je teda pravda, že je to zatím směska červené
a černé, protože červeně si vyznačuju ty části, které tam zatím kopíruju z ruských
zdrojů rusky a které ještě budu překládat. Ale musím říct, že se ta kapitola
začíná rýsovat a že začíná dávat smysl, i když teda zatím asi jenom mně… No,
uvidíme, co z toho nakonec vyleze. Teď je skoro jedenáct, takže už toho
asi moc nenapíšu, spíš si budu číst. Ale zítra bych chtěl zase pokračovat, tak
uvidíme, jestli na to budu mít náladu a jestli to půjde.
Když jsem nepsal, tak jsem si
četl fonetiku od Kňjazeva a Požarické. Zajímavé čtení. Musím říct, že to mají
poměrně přehledně zpracované a celkem jasně vysvětlené. Kolem půl druhé jsem se
vydal na fakultu, abych zjistil, jestli je na zahraničním moje kurátorka, se
kterou jsem se potřeboval dohodnout na potvrzení o absolvování stáže. Nebyla
tam, ale naštěstí tam byla ta druhá, celkem příjemná bába, takže si napsala mé
jméno a co potřebuju a mám se zastavit ve čtvrtek (když v pátek odlítám,
tak to prej bude akorát), předtím si ale mám zavolat, abych nechodil zbytečně.
No, ve čtvrtek budu na fakultě od dvanácti, kdy je konference u příležitosti jubilea
profesorky Vsevolodové, takže tam stejně budu. Zastavím se tam, volat jim mi
přijde zbytečné. Potom jsem si šel nakoupit, abych měl aspoň ještě chleba a
nějaké jídlo na další dny.
Jak se ukázalo, tak jsem byl
venku víc jak dvě hodiny. Ani mi to nepřišlo. Po návratu na koleje jsem
pokračoval ve čtení té fonetiky, vyřešil jsem nějaké věci ke sborníku z pražské
konference, zařídil něco málo k projektu v Hradci, vyřídil maily,
přečetl si novinky z našeho absurdistánu… no a najednou je už skoro
jedenáct. Nevím, kam se celý ten den poděl, i když zrovna dneska mám pocit, že
byl docela i smysluplný a že se mi podařilo něco málo udělat.
Zítra v pět hodin mám
poslední konzultaci. Ve středu si možná udělám ještě ten poslední výlet do
parku – usedlosti „Archangelskoje“, ve čtvrtek budu celé odpoledne na
konferenci a v pátek mě čeká poslední cesta – cesta na letiště. Tak jsem
zvědavý, jestli to všechno dopadne a jak. Ještě bych měl nakoupit nějaké dárky,
i když teda musím říct, že jednak se mi nechce a jednak mě začíná děsit ten
zaplněný malý kufr, takže asi všem přivezu jen sebe a bude to muset stačit. No,
uvidíme.
Celé odpoledne mi pod okny
vyřvávala nějaká děcka (buď to byli potomci zaměstnanců nebo potomci studentů,
nevím, ale bylo to hrozné). A teď už tam zase někdo tříská balonem. Teploměry
zase ukazují hodnoty, jako na začátku května – dneska bylo nějakých 26 stupňů,
docela příjemně. Vlastně celý tento týden by měl být zase teplý. Tak se na to
docela těším. Mytí (i s hlavou) v lavorku už mi pomalu začíná
připadat jako normální záležitost. Lepší než ledová sprcha.
Žádné komentáře:
Okomentovat