Dnešek byl velmi zajímavý. Už
od rána… Spát jsem šel kolem třetí, usnul jsem později a z nějakého důvodu
blbovi vedle zvonil budík o půl šesté. A pak opakovaně každou půlhodinu až do
půl osmé, kdy asi vstával. Nevím… Protože jsem spal nějak blbě, tak se mi
podařilo ještě usnout a z postele jsem se vyhrabal kolem jedenácté. Matně
si vybavuju, že určitě vytvářel moře v koupelně, pak ho vysušoval, pak s někým
telefonoval, něčím třískal a pak zmizel… Teď je skoro půl druhé, už je u sebe,
nějak před chvíli všechno zhasl (i na chodbě a v koupelně), to znamená, že
už šel spát – jinak totiž nechává všude rozsvíceno, nevím, možná nějaký další
nároční indický zvyk nebo co.
Po snídani jsem se rozhodl, že
se půjdu projít. Už včera jsem si tak trošku naplánoval trasu. Po cestičkách
Vrabčích hor dolů na nábřeží, pak po nábřeží do centra, dojít do Biblio-Globusu
a tam se odměnit nákupem knih. Pak jet zpět… Ještě než jsem odešel, tak jsem
dal do okna papírek… abych věděl, které okno je moje… a z venku si pak
vyfotil své okno :-)
To označené okénko je moje :-D
No, první zádrhel nastal, když
jsem myslel, že schody směrem dolů vedou až dolů. Omyl. Byly to schody spíš
nahoru pro všechny ty blázny, kteří z toho můstku vedle (na kterém byla
cedule „Zákaz vstupu“) v jakýchsi podivných kombinézách skákali na lyžích
do písku. Nepochopil jsem, ale vzal jsem to tedy normálně po cestičkách až
dolů, na nábřeží. Jet dolů lanovkou se mi nechtělo (jednak je to divné, jezdit
lanovkou dolů a pak, a to hlavně, jet lanovkou je fuj). No a vzal jsem to kolem
přívozu, pak kolem stanice metra „Vrabčí hory“, po nábřeží, které každou
chvilku měnilo svůj název, chvilku jsem šel Gorkého parkem kultury a odpočinku,
pak jsem to vzal kolem památníku Petra Velikého (jsem v podstatě kopíroval
trasu té lodi, kterou jsme jeli se studenty) a došel jsem pak až ke Chrámu
Krista Spasitele, pak podél Kremlu až k Rudému náměstí, potom dál až k tomu
velkému obytnému domu (jedna ze Stalinských výškových budov). Pokračoval jsem
chvilku dál… a tady byla asi ta chyba, protože jsem neodbočil tak, kde jsem měl
nebo jsem naopak odbočil tam, kde jsem neměl… a místo k Biblio-Globusu u
metra Lubjanka jsem se najednou přes nějakou ulici (která mi přišla povědomá,
ale byl to omyl) dostal až na Sadový okruh. To jsem teda pochopil ve chvíli,
kdy jsem potkal trolejbus s označením trasy „po Sadovém okruhu“. Pravda,
chvilku mi trvalo, než mi došlo, že vlastně nemusím přemýšlet, kudy na ten
Sadový okruh a že už na něm vlastně jsem (jinak by tam ten trolejbus asi nebyl,
ale… je to Moskva, takže by klidně mohl být).
Počasí bylo hezké. Chvilku
teda docela foukalo, tak se jednou blýsklo, pak spadlo asi sedm a půl kapky
vody, pak se zase vyjasnilo. Ani zima nebyla, měl jsem jen kraťasy a tričko a
stačilo to. Jen při tom foukání jsem měl písek i v puse – a jednou mi do
pusy téměř vletěl i nějaký hmyz. Asi bych si moc neměl prozpěvovat, když chodím
po ulicích. A asi ne moravské lidovky, to láká pozornost nejen kolemjdoucích,
ale i hmyzu… No, chybami se člověk učí, takže příště už budu chytřejší… A jak
jsem tak šel dál, potkal jsem metro Kurská. Jsem si vzpomněl, jak jsem z něj
tehdy blbě vylezl a místo do tunelu a podchodu jsem se dostal na nádraží. Tak
jsem si řekl, že je to vlastně jenom jedna stanice od Komsomolské na okružní
lince, takže to dojdu… No, na Komsomolskou jsem nedošel, blíž byla stanice
metra Rudá vrata. A jak jsem vlezl dovnitř, tak jsem zjistil, že je to fajn, že
je to dokonce i červená linka. Když jsem si to pak spočítal i s cestou z metra
na koleje, tak jsem dal nějakých 15 kilometrů. Příjemná procházka – sice teda
jsem nakonec skončil tři stanice metra od původního cíle s knihami, ale co
– aspoň důvod si to zopakovat nebo jet rovnou nakupovat knihy a nešaškovat s procházkou.
Trasa dnešní procházky
Protože je ta neděle, tak jsem
si dal v jídelně oběd a pak už si u sebe uvařil kafe a snědl k němu ovesné
sušenky. Původně jsem si chtěl dát kafe někde ve městě, ale pak už jsem chtěl
jen přijet na kolej a doufat, že mi neupadnou nohy…
Po návratu jsem chvilku
překládal a chvilku psal, ale nějak jsem se na to nemohl soustředit nebo co. I
když teda musím říct, že hlavu jsem si při té procházce docela vyčistil. Takže
se celkem těším, až upadnu do postele. Zítra mám konzultaci až ve tři, do
knihovny mám v plánu jít až v úterý, takže až se vzbudím, tak budu
psát nebo překládat. Taky musím zavolat do Leninky, aby mi prodloužili ty
knížky, co tam mám, protože se mi je nechce pak zase znovu objednávat. Pojedu
tam v to úterý. A ve středu asi tady do naší – musím tam vyzvednout tu
zaplacenou kopii článku. A objednat si nějaké knížky, abych tam měl co dělat.
Třeba mi zítra E. L. na konzultaci zase něco doporučí. Jsem zvědavý a těším se.
A tento týden si asi zajdu na skleničku do českého domu. Za tu dobu, co jsem
tady, jsem měl jenom trošku šampaňského a dva malé panáčky vodky se studenty
při závěrečném večeru, a to je všechno. Ne, že by mi to nějak chybělo, ale mám
chuť na dobré víno. Já chci růžové z Epopeje!!!!!!!!!! :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat