Někdy do půl čtvrté ráno Dillí
balil své věci, pobíhal sem a tam po pokoji, po chodbě… A ráno mě vzbudil po
deváté, když na mě bušil. Tak jsem vylezl z postele a zjistil, že se
rozhodl jednomu z našich dozorů na patře dát nějaké věci. Co a proč,
netuším. Každopádně to Alexandr (ten hlídač) nemohl kvůli kamerám přijmout,
takže jsem měl říct Indovi, že s tím mám přijít zhruba za pět minut. Co a
proč a jak, to už jsem opravdu nezjišťoval. Jednak jsem byl čerstvě probuzený a
taky mi to bylo naprosto jedno.
Po snídani jsem se trošku
pustil zase do disertace. Kolem jedenácté, půl dvanácté zase otravoval Ind. Prý
jestli bych s ním mohl jít ke kolejné, co je pro 6. a 7. patro a přeložit,
co jim říká. Tak jsem tam jak debil řešil, co mají udělat, kam mají jít (no,
jednu pozitivní věc bych na tom našel – aspoň teď vím, co všechno musím před
odjezdem udělat, kam dát ložní prádlo, kam klíče, kdo mi dá bumážku na kufry a
podobně :-D). Ale bylo to velmi vtipné. Navíc měli objednané taxi, které jim
objednávala bába z ochranky ze sedmého patra se zlatým úsměvem – a ta,
když zjistila, že jim něco říkám a oni mi rozumí (i když na dotaz, jestli se s nimi
bavím anglicky, jsem jí odpověděl, že tak nějak… protože musím říct, že čím víc
zkouším mluvit anglicky, tím víc je mi z toho špatně a tím míň se mi ten
jazyk chce používat. Takže ta zkouška bude naprosto dokonalá, no, ale to je
jiná písnička). Nakonec odjel. A většinu svého nepořádku si uklidil. Takže –
hurá, hurá, hurá. A ještě jednou hurá.
Na třetí hodinu jsem měl
domluvenou konzultaci s E. L. Dopoledne a odpoledne, než jsem šel na tu
konzultaci, tak jsem zvládl napsat asi tři stránky psychologických základů v první
části disertace. Docela to šlo. A konečně využívám i ty zdroje, které jsem si
našel – to, co jsem si nakopíroval nebo zapsal rukou. Zítra plánuju pokračovat.
Konzultace taky byla super, bavili jsme se o rytmice a problémech, které mohou
být. Také jsem dostal jako dárek nějaké knížky, které napsala buď sama nebo ve
spoluautorství profesorka Vsevolodová, co bude mít příští týden narozeniny. S E.
L. jsme si vyměnili kontakty, ona mi dala vizitku, já jsem jí na kus papíru
napsal mail a telefon. No, asi tak. Další konzultace bude v úterý kolem
páté, potom půjde ve čtvrtek na tu konferenci. Letí ten čas příšerně.
Po konzultaci, to bylo nějak
po čtvrté hodině, jsem si zašel ještě na oběd do jídelny. Dneska jsem si dal
mrkvový salát s třemi sušenými švestkami a nějakou zakysanou smetanou nebo
co to bylo nahoře, biftek (byl mnohem lepší než v knihovně) a brambory.
Měl jsem chuť na kuře, ale rozhodně ne v té podobě, jak tam bylo – kuře a
lá lečo lebo čo. Pak jsem ještě chvilku hledal na internetu knížky, které mi
doporučila E. L. Část jsem jich našel, takže asi nebude nutné chodit to číst do
knihovny, můžu v klidu na kolejích. Což je taky fajn, i když ještě příští
týden určitě do obou knihoven zajdu. Minimálně se s nimi rozloučit. Taky
jsem se zašel podívat na nástěnku k výtahům, jestli tam nebude nějaký
papír s informací ohledně teplé vody. A samozřejmě, že byl. Vzhledem k preventivní
údržbě od 17. do 27. června byla vypnuta horká voda. Nevím, jestli nebylo
lepší, když jsem doufal, že to je krátký problém, který brzy opraví a odstraní.
Po páté hodině jsem vyrazil do
města, v šest jsem měl sraz s Lenou na stanici metra Teatralnaja (já
jsem sice psal zelená linka stanice Ochotnyj rjad, ale to je blbě, protože
Ochotnyj rjad se to jmenuje na červené lince a na zelené je to Teatralnaja).
Divadlo bylo naprosto skvělé.
Sice jsem poprvé v životě neseděl v přízemí, ale výš (v mezipatře),
ne ale úplně nejvíc. Vidět bylo hezky na celou scénu, slyšet taky bylo velmi
dobře. Pravda, když jsem si přečetl, že v podstatě přenesli děj románu
Mistr a Markétka pod zem a do metra, tak jsem z toho byl trošku rozpačitý,
ale musím říct, že jak herecké výkony, tak dekorace, scéna, nejrůznější nápady,
efekty, využití publikace a spolupráce s ním, že to bylo naprosto
promyšlené a perfektně zvládnuté. Skvělý zážitek. Navíc text odpovídal románu,
nevynechali žádnou důležitou scénu z jednotlivých linií tohoto díla. Moc
se mi to líbilo.
Na koleje jsem se dostal nějak
kolem půl dvanácté. Čtvrtý den studené sprchy. Opět i s hlavou. Začínám
cítit, že mě bolí v krku, lehce kašlat a smrkat. No, zítra si asi koupím
vodku a budu se premedikovat. A buď si tělo zvykne a já to rozchodím nebo
padnu. Nebo se začnu koupat v malém lavorku, budu si ohřívat vodu v konvici
s objemem max. 0,5 litru a bude to naprosto dokonalé.
Je něco po půl třetí. I když
mě studená sprcha probudila, tak už se mi chce zase spát, takže dobrou noc a
sladké sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat