Pět dnů do odjezdu…
Hezké, i když chladné nedělní
ráno. Vstával jsem kolem desáté, po snídani a rozmluvení se (hlas sice trošku
odchází, ale ještě neodešel úplně a zatím se mi daří ho přesvědčit, aby zůstal…
a krk už taky moc nebolí) jsem se chvilku snažil tvořit hodnoty a psát
disertaci. Ale moc to nešlo. Pak mi volala mamka. Potom jsem měl drobný
hysterický záchvat kvůli zkoušce z angličtiny… a pak jsem se rozhodl, že
to raději půjdu rozchodit. Takže jsem sbalil foťák, trochu vody, pas a kolejku
a šel se projít. To mohlo být kolem půl jedné.
Vzal jsem to přes Vrabčí hory
dolů na nábřeží a potom podél řeky směrem ke Kyjevskému nádraží, tam jsem
přešel přes most, co je u Evropského náměstí a došel až na Smolenské náměstí –
kolem budovy Ministerstva zahraničních věcí jsem se dostal na Arbat. Prošel
jsem si starý Arbat, přešel nějakou uličkou na Nový Arbat, podíval se do Domu
knihy, ale udržel se a nic nekoupil. A pak jsem pěšky došel až k metru Biblioteka
im. Lenina. A cestou jsem, přímo naproti knihovny, objevil nové knihkupectví.
Tam jsem ještě nebyl. Bylo naprosto úžasné. Sice tam nebylo tolik knížek, jako
v těch velkých knihkupectvích, ale zase mělo atmosféru. A zvláštní, ale
poměrně zajímavé třídění knížek – jako třeba knížky, které čtou všichni,
knížky, které nám dříve zakazovali, knížky, které jsou prověřené časem, knížky,
které patří do knihovny intelektuála a podobně. A tam už jsem neodolal, odešel
jsem se třemi úlovky. A musel jsem se hodně, ale opravdu hodně a ještě víc než
hodně držet, abych nekoupil i výběr z díla Daniila Charmse. Doma už mám
jeho čtyři knihy, takže předpokládám, že většinu těch věcí, které jsou v tom
výběru, v některé z těch knih najdu, ale stejně. Navíc tam měli dvě
verze a zvlášť ta nová, graficky velice zajímavá, byla téměř neodolatelná. Ale
odolal jsem. A bylo to dobře, protože i ty tři knížky (dvě beletrie a jedna
jazykovědná) se sice do čemodančiku (knižní kufr na čtyřech kolečkách) vešly,
ale… začínám se obávám, že se jeho váha podezřele začíná přibližovat k 20 kg.
Bohužel to zjistím až na letišti, tak to asi se sladkostmi nebudu moc přehánět.
Nerad bych pak měl na letišti problém.
Na koleje jsem se vrátil někdy
kolem půl čtvrté. Zašel jsem si na oběd, tentokrát do jídelny, co máme v našem
sektoru. Protože kdybych šel do té druhé, tak musím venkem – průchody přes
hlavní část budovy jsou zavřené mříží. Ze salátů jsem si vybral nějakou variaci
na bramborový salát s uzeninou a sýrem (jeden z mála, který vypadal
normálně nebyl na něm kopr), pak jsem si dal vepřové maso a brambory. Nebylo to
špatné, i když teda nechápu, proč musí všechno maso něčím zapékat nebo
zasypávat. Tady na tom byla zapečená hnusná okurka. A brambory byly vařené s rajčaty,
to jsem taky úplně nepochopil.
No, pak už jsem tady toho moc
neudělal. Resp. jsem se po tom hysterickém záchvatu z angličtiny dokopal
zformulovat si (samozřejmě, že v češtině) odpovědi na možné otázky. Mám
okruhy a témata ke zkoušce (týká se to disertace), tak jsem si zkusil vymyslet,
co bych na to odpověděl. No, jestli někdy seberu odvahu k tomu, že bych si
to cvičně přeložil, to pochybuju… Ale aspoň se mi vyjasnil okruh slov, které
bych se měl naučit… a ty si asi budu schopný najít někde ve slovníku. Což mi připomíná,
že nemám žádný česko-anglický slovník. Ten, co jsem používal, když jsem
studoval na gymplu, je někde v garáži schovaný pod hromadou dalších děsně
užitečných věcí. No, napsal jsem zkoušejícímu, abych se domluvil na termínu
červencové konzultace. A pak si hledal ubytování ve Velkých Losinách, kam se
druhý týden v červenci pojedu podívat za mamkou a macešákem. Teda až
zjistím, kdy bude ta konzultace a kdy budu muset jet do Prahy.
Mytí (dneska bez hlavy)
proběhlo opět v lavorku. Asi už si na to začínám zvykat, ale stejně budu
rád, až tato ruská letní národní zábava, která mi nepřijde ani jako letní ani
jako zábava (možná jenom ruská a národní) skončí.
Přemýšlím, že poslední týden
už budu mít spíš takový volnější. Říkal jsem si, že bych se ve středu jel
podívat ještě do jednoho parku. V úterý odpoledne mám konzultaci a ve
čtvrtek půjdu na konferenci, taky se někdy musím na katedře pořádně rozloučit.
Zítra nevím, jestli půjdu do knihovny nebo jestli budu zkoušet pokračovat v psaní.
V podstatě zdrojů mám dost, nechce se mi úplně to rozšiřovat a nabírat
další, rád bych využil to, co jsem zatím nastudoval a sesbíral. Tak uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat